Přírodní rezervace Velký Blaník

Předmět ochrany

Přirozené bučiny s charakteristickými druhy rostlin a živočichů.

Geologie

Podkladem severní části jsou leukokratní muskovitické nebo biotit-muskovitické ruly s turmalínem, často přecházející do pegmatitů. Jinde jsou muskovit-biotitické ortoruly. Povrch je balvanitý s "rostlými" výchozy ortoruly, vytváří rankerové půdy, jen místy se objevuje menší vrstva půdy.

Vrcholové skály mají často zřetelnou deskovitou odlučnost. Geologickou zajímavostí jsou skalní mísy zvané “Čertovo kopyto” na jižním úbočí Velkého Blaníku.

Flóra

V rezervaci se setkáme s typickými druhově chudými acidofilními bučinami, představujícími primární vegetaci na minerálně chudých horninách. Na vlhčích místech (v dolních částech suťových polí, na úpatí skal apod.) se setkáme i diagnostickými druhy květnatých bučin. Na jihovýchodních a jižních svazích jsou zajímavé suťové partie s lípou, jilmem, habrem a klenem.

Ze zajímavých druhů lze na Velkém Blaníku spatřit: vraní oko čtryřlisté (Paris quadrifolia), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), věsenku nachovou (Prenanthes purpurea), pšeníčko rozkladité (Millium effusum) nebo plavuň pučivou (Lycopodium annotinum).

Fauna

Zoogeograficky je zajímavý výskyt plže zemouna skalního (Aegopis verticillus), který je řazen do Červené knihy. Velmi bohatá je zde i pavoučí zvířena. Z celkového počtu asi 200 zdejších druhů patří k nejvzácnějším druhům pavučenka Kratochvílova (Kratochviliella bicapitata). Vzácným nálezem je i nosatec Magdalis carbonaria.
Z plazů se zde kromě ještěrky obecné (Lacerta agilis) a slepýše křehkého (Anguis fragilis), objevuje i zmije obecná (Vipera berus).
Z ptáků zde hnízdí např.holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), výr velký (Bubo bubo), kalous ušatý (Asio otus), lejsek šedý (Muscicapa striata), lejsek malý (Ficedulla parva), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) a krátkoprstý (Certhia brachydactyla). Objevují se zde obě barevné formy (červenohnědá i hnědočerná) veverky obecné (Sciurus vulgaris).

Způsoby péče o území

Bukové porosty jsou nyní 160 a více let staré. Na rankerových půdách je velice obtížná přirozená obnova. Nepočetné ostrůvky zmlazení buku byly uchovány díky oplocení proti zvěři. Prstenec současných smrkových monokultur na úpatí Blaníku vznikl ve 20. letech minulého století po kalamitě. Porosty jsou postupně rozpracovávány s cílovým stavem skladby dřevin blízkým přirozenému druhovému složení. Využíván je podrostní hospodářský způsob s využitím přirozeného zmlazení a dosadbami chybějících dřevin.

Omezení pro návštěvníky

Území patří k našim nejnavštěvovanějším rezervacím a to především díky pověsti o blanických rytířích, která našla svůj odraz v literatuře (J. Vrchlický, A. Jirásek), hudbě (B. Smetana) i výtvarném umění (J. Mařák). Kromě pověsti je návštěvnicky atraktivní dřevěná rozhledna, odkud se naskýtá krásný kruhový rozhled až za hranice CHKO Blaník. Přes PR vede po červené turistické značce naučná stezka. Velký Blaník je také významným halštatsko-laténským hradištěm se zbytky kamenného opevnění (4.-3.stol př.n.l.).

Pohybujte se, prosím, jen po značených stezkách. Cyklisté, veďte, prosím, svá kola, má tu domov řada vzácných živočichů. Jízdou způsobujete erozi a ohrožujete i chodce.