Národní přírodní rezervace Vůznice

Předmět ochrany

Ochrana zachovaných přirozených lesních společenstev středních Čech, charakteristických pro údolí potoků Křivoklátska.

Geologie

Území rezervace je tvořeno horninami svrchního proterozoika, převážně jemně až středně zrnitými drobami a jílovitými břidlicemi, místy s výchozy buližníků. Z  paleozoických hornin byla zjištěna pouze menší žíla křemenného porfyru. Kvartér je zastoupen svahovinami, starými štěrkovými terasami Berounky a sprašovými hlínami.

Území tvoří hluboká údolí se strmými svahy (30–40°), a úzkým dnem. Běžné jsou skalní výchozy se sklonem až 70° (mrazové sruby). Staré plošiny vně chráněného území jsou kryty akumulačními terasami. V ústí některých bočních strží se nacházejí výplavové kužely. Na úpatí strmých skalních výchozů se nahromadily sutě. Sutě výše ve svazích jsou malé mocnosti a zčásti dosud nestabilizované. Recentní sesuvné pohyby byly nalezeny jen ojediněle. Aluvium je zčásti pozměněno vybudováním rybích sádek a přívodních kanálů.

Půdy tvoří mozaiku přechodných typů. Na silicitech se nachází oligotrofní hnědá půda, na spraších a říčních terasách mezotrofní. Na svazích jsou rankery až nezralé půdy. Rozsah oglejení je dán podmáčením.

Flóra

Území představuje kompletní ekosystém doubrav typický pro středoevropskou pahorkatinu. V údolí Vůznice rostou ptačincové olšiny s měsíčnicí vytrvalou a jaseniny, které přecházejí na mírných svazích v habrové doubravy.  Tyto jsou druhově pestré a roste v nich řada teplomilnějších druhů. Hájové druhy jsou zastoupeny ptačincem velkokvětým, jaterníkem trojlaločným a zvonkem řepkovitým.  

Na strmějších svazích přecházejí habrové doubravy do suťových a roklinových lesů a do habrových javořin. Význam těchto lesů je především půdoochranný. Na plošinách a mírně skloněných svazích se nacházejí subxerofilní mochnové doubravy a na skalních výchozech smolničkové doubravy. Na suchých plošinách a mírně ukloněných svazích rostou bikové doubravy, které jsou v území hojně zastoupeny. Bylinné patro je zastoupeno metličkou křivolakou, kostřavou ovčí, kručinkou barvířskou a bikou bělavou. Zakrslé doubravy na hřbetech doprovázejí pavinec modrý a chlupáček obecný. Na jižních skalních výchozech, nad údolím Pinvičky, se nachází fragment reliktního boru. V území se ojediněle vyskytují kultury borovice a smrku. Na několika místech je znám výskyt prameništních společenstev s mokrýšem střídavolistým.

V území bylo dosud popsáno více než 450 druhů vyšších cévnatých rostlin, z toho 14 zvlášť chráněných např. oměj vlčí mor, tařice skalní, třemdava bílá, měsíčnice vytrvalá a tis červený. Z fytogeograficky významných druhů zde roste zapalice žluťuchovitá. Podél potoka se nacházejí louky s pcháčem zelinným, které na nesečených místech zdegradovaly a zarůstají bršlicí a kopřivou. Z význačných hub byly zaznamenány různé druhy rodu vatička a také ohňovec šarlatový.

Fauna

Druhová pestrost fauny bezobratlých je dána výskytem celé škály biotopů. Z měkkýšů zde žije např. vřetenka lesklá, která se vyskytuje na celém světě pouze v Českém Krase a na Křivoklátsku. Z vodních druhů byl zjištěn výskyt svinutce běloústého a hrachovky lesklé.

Z motýlů můžeme zahlédnout bělopáska topolového a dvouřadého, hnědáska květelového či přástevníka kostivalového. V 80. letech 20. stol. se zde ještě vyskytoval jasoň dymnivkový, který je dnes v Čechách vyhynulý. Z fytofágních brouků se v rezervaci vyskytují např. některé druhy z mandelinkovitých a nosatcovitých. Dále byl zjištěn výskyt roháče obecného.

Z obojživelníků by na území zaznamenán např. čolek velký, mlok skvrnitý a skokan štíhlý, z plazů pak zmije obecná, užovka podplamatá, užovka hladká, ještěrka obecná nebo ještěrka živorodá.

Z avifauny např. čáp černý, ledňáček říční, žluna šedá, lejsek bělokrký, strakapoud prostředí, krutihlav obecný, výr velký mnoho dalších.

V potoce Vůznice žije střevle potoční, vranka obecná, pstruh potoční, nepůvodní pstruh duhový či siven americký.

NPR Vůznice je mimořádně bohatá lokalita na výskyt netopýrů, bylo zde zaznamenáno 16 druhů, a to včetně kriticky ohrožených, kterými jsou netopýr velký a netopýr černý.

Vodní plochy s rybí obsádkou jsou lovištěm nejen vydry říční, ale nepůvodních druhů, kterými jsou psík mývalovitý, mýval severní a norek americký. Z významných druhů savců, kteří jsou zvěří, se v území vyskytuje srnec obecný, jelen evropský, sika japonský, prase divoké a v posledních letech i muflon. 

Způsoby péče o území

V posledních třiceti letech byly přeměny porostů zastaveny a provádí se řízené pěstební zásahy a obnovy porostů s cílem zachovat druhovou rozmanitost a přiblížit stav lesa přirozené dřevinné skladbě. Tuto snahu dlouhodobě komplikuje především vysoký stav spárkaté zvěře. Neúměrný a dlouhodobý vliv spárkaté zvěře je zřejmý také ze současného zastoupení dřevin, kdy habr je zastoupen až čtyřnásobně oproti modelovému zastoupení a naopak jedle je oproti modelu zastoupena pouhou desetinou. Porosty do sta let věku jsou jen výjimečně přírodě blízké, většinou jde o kulturní porosty se změněnou druhovou skladbou. Staré porosty s přírodě blízkou skladbou dřevin v území plošně převažují, ale ani jejich vývoj není přirozený vzhledem k jejich fragmentaci a silnému tlaku spárkaté zvěře. Za ohrožené lze označit porosty doubrav. V letech se suchým a teplým jarem dochází k žíru listožravých škůdců (píďalky, obaleči a bekyně velkohlavá) na dubu, kůrovců (lýkožrout smrkový, lýkožrout menší a lýkožrout lesklý) na smrku a k žírům lýkohubů a smoláků na borovici. V součinnosti s přísušky a žíry hmyzu dochází u dubu a jiných listnáčů k příznakům onemocnění tracheomykózního typu.  Lesy na svazích a skalních výstupech, jsou řazeny do kategorie zvláštního určení, které jsou z větší části ponechány přirozenému vývoji. Na neudržovaných loukách dochází k pozvolnému zarůstání náletovými dřevinami a ruderálními druhy bylin. Zachovalé luční porosty tvoří 1/3 výměry luk. Tyto jsou pravidelně koseny z prostředků MŽP a posekaná hmota je odvážena mimo území rezervace.

Vodní toky volně meandrují, pouze tok Vůznice je místy přehrazen rybochovnými zařízeními sádek a umělými tůněmi. Ke stavebním objektům v rezervaci patří sádky, budova líhně, sklady krmiv a objekt rodinného domu.

Omezení pro návštěvníky

V severovýchodní části rezervace je zřícenina hradu Jenčov, který pochází z počátku 14. století. Na zříceninu vede červená turisticky značená cesta od hájovny Skalka. Mimo tuto značenou cestu je vstup do území NPR zakázán.