AOPK ČR - RP Olomoucko Seznam lokalit

Národní přírodní památka Venušiny misky

Venušiny misky

Předmět ochrany

Jedinečný geomorfologický výtvor s kulovitou odlučností žuly.

Základní údaje

Rozloha 3,92 ha
Nadmořská výška 350 - 404 m
Území je zvláště chráněno od 9. 12. 1971
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Olomoucko
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Venušiny misky

Geologie

Geologicky je vrch Smolný součástí žulovského plutonu variského stáří. Smolný je tvořený žulou, tzv. „žulovským granitem“, či přesněji středně až hrubě zrnitým, světle šedým, biotitickým granitem až granodioritem. Skály vystupují především v severozápadní části území a jejich horní partie zasahují téměř pod vrchol Smolného vrchu. Skály vznikly tropickým větráním v terciéru, dotvořeny byly v době pevninského zalednění v pleistocénu. Skály ale nemají znaky přímé ledovcové modelace, neboť vrchol Smolného vyčníval uvnitř povrchu ledovce jako tzv. nunatak. Jsou na nich vyvinuty pozoruhodné tvary zvětrávání a odnosu žuly a působení klimatu na tyto tvary, jejichž vznik byl nejspíše podmíněn erozními účinky srážkové vody a vlastnostmi žuly (kulovitá odlučnost). Jedná se o tzv. exfoliační tvary - skalní mísy, křesla, sedadla, výklenky aj., jejichž vývoj z části pokračuje i dnes. Tyto skalní mezo a mikroformy zvětrávání a odnosu žuly patří mezi nejvýznamnější na území České republiky.

Flóra

V okolí skal a na vrcholu Smolného vrchu roste smíšený les s převahou borovice lesní (Pinus sylvestris) a buku lesního (Fagus sylvatica), s příměsí dubu zimního (Quercus petraea) a s vtroušeným javorem klenem (Acer pseudoplatanus), javorem mléčem (A. platanoides), habrem obecným (Carpinus betulus), břízou bělokorou (Betula pendula) a modřínem opadavým (Larix decidua). Jádro chráněného území tvoří fragment reliktního acidofilního boru sv. Dicrano-Pinion s keříčky vřesu obecného (Calluna vulgaris), borůvky černé (Vaccinium myrtillus), brusinky obecné (Vaccinium vitis-idaea), šťavelem kyselým (Oxalis acetosella), bikou bělavou (Luzula luzuloides) a ostružiníkem křovitým (Rubus fruticosus agg.) v podrostu. Na skaliscích jsou vidět zakrslé formy dřevin. Vrchol je porostlý kyselou bučinou s příměsi dubu zimního a borovice (as. Luzulo-Fagetum), les na severozápadních svazích lze zařadit mezi květnaté bučiny (podsv. Eu-Fagenion) s výrazným jarním aspektem tvořeným zejména česnekem medvědím (Allium ursinum). Jako nejvýznamnější rostlinný druh v NPP lze označit mech Anacamptodon splachnoides (dle červeného seznamu ohrožený druh – EN), nalezený v roce 2004. Při mykologickém průzkumu byl zaznamenán jeden druh houby vedený v zákoně jako silně ohrožený – kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta), jeden druh vedený v červeném seznamu jako kriticky ohrožený – bedla ohňopochvá (Lepiota ignivolvata) a dalších 5 druhů hub vedených v červeném seznamu jako ohrožené.

Fauna

V území je významný nález brouka lence Abdera triguttata (Gyllenhal, 1810), který má vazbu na borovice porostlé houbama. Ze severní Moravy je znám pouze tento nález a po celé republice se vyskytuje jen sporadicky (Konvička O. – ústní sdělení).

Inventarizační průzkum z oboru mammaliologie (Losík, Bartonička 2004) uvádí několik druhů netopýrů, zjištěných detekcí ultrazvukových signálů. Jedná se o netopýra velkého (Myotis myotis) a netopýra brvitého (Myotis emarginatus), kteří jsou zvláště chránění v kategorii kriticky ohrožený. Dále byli zaznamenáni netopýr vousatý/Brandtův (Myotis mystacinus/brandtii), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr rezavý (Nyctalus noctula) a netopýr stromový (Nyctalus leisleri).

Pro avifaunu území jsou typickými druhy lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strakapoud velký (Dendrocopos major).

Omezení pro návštěvníky

Poškození skal horolezci se nezdá být významné (především kvůli malému počtu lezců), přesto by bylo vhodné lezení v NPP redukovat na minimum. Lezení je potřeba omezovat především tam, kde jsou nejlépe vyvinuty drobné vyvětrávací tvary žuly.

Víte že

Vrchol nejvyšší skály (vyhlídka) a přístupová část k ní jsou zabezpečeny zábradlím už od počátku 20. století. V té době byla lokalita hojně navštěvována a pochopitelně označována německými názvy - Weidenauer Kienberge, Venusnappla nebo Fenisnappla. Ve skále je vytesáno několik schůdků (s nápisem 1879 AK, vyrytým do skalní stěny) pro usnadnění přístupu k vyhlídce.

MZCHU v okolí