Přírodní útvar, určený k ochraně a) travinných ekosystémů luk a pastvin a suchých trávníků, b) biotopů vzácných a ohrožených druhů rostlin vratičky měsíční (Botrychium lunaria) a zimostrázku alpského (Polygala chamaebuxus), včetně jejich populací, c) zbytku pleistocenního vulkánu s polohami pyroklastických hornin a sopečných tufů.
Rozloha | 2,28 ha |
Nadmořská výška | 567 - 588 m |
Území je zvláště chráněno od | 28. 4. 1961 |
Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP SCHKO Slavkovský les |
Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Jako první se o ní zmiňuje r. 1823 J. W. Goethe. Ve 2. pol. 19. stol. vznikl na Železné hůrce lom na těžbu strusky ke zpevňování cest. Ten odkryl profil 4 základních vrstev sopečných uloženin, které dokládají vznik sopky min. při 2 časově oddělených erupcích. Stáří střednopleistocenního vulkánu se uvádí 519 milionů let. Lokalita dokládá přerušovaný vývoj vulkánu, který vznikl několika erupcemi. Při nejstarší erupci strombolského typu vznikly asi 15 m silné vrstvy pyroklastických hornin, při novější erupci havajského typu tufy se struskami. Ve zvrstvených pyroklastikách z první erupce jsou velké podíly hornin podloží, do různé míry vypálených fylitů. Mladší tufy jsou nezřetelně zvrstveny s malým podílem litických úlomků, jež mají složení olivinicko-sodalitického melilitu. Celá sopka leží na fylitech chebsko-dyleňského krystalinika. V roce 2009 byla uměle vyhloubeným průzkumným příkopem potvrzena existence dalšího nepříliš vzdáleného vulkánu souvisejícího s Železnou hůrkou. Bylo dokázáno, že se prolínají přibližně stejně staré vulkanické produkty Železné hůrky a tohoto kráteru ležícího 700 m severozápadně od Železné hůrky a západně od Mýtiny.
Plocha NPP je pokryta travinobylinnými porosty. Dno a zčásti i stěny bývalého lomu doprovází řídce zapojené acidofilní trávníky. V nich se na výhřevném substrátu v chráněné poloze uchytily některé subxerofilní prvky jinak v širším okolí velmi vzácné, např. vratička měsíční (Botrychium lunaria), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), prvosenka jarní pravá (Primula veris ssp. veris), krvavec menší (Sanguisorba minor), mochna jarní (Potentilla
tabernaemontani), starček přímětník (Senecio jacobaea), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella) apod. Svahy a temeno sopky pokrývají mezofilní ovsíkové trávníky, na nichž se především při okrajích NPP k orné půdě dosti silně projevuje eutrofizace. Na jednom místě se v nich vyskytuje i travinobylinný lem s dominantním druhem jetelem prostředním (Trifolium medium). Do travnatých ploch postupně pronikají dřeviny z náletu. Nejvíce je jich na jižní straně pahorku, kde v jihovýchodním úseku pod lomem vznikl nevelký porost mladých dubů. Na opačné straně pod lomem jsou větší porosty s břízou, topolem osikou, jeřábem, javorem klenem, vrbami, borovicí a lískou. Ojedinělé borovice, kleny a břízy vnikají i přímo do lomové stěny a na osypové kužele pod ní.
Zoologicky není NPP příliš významná, především s ohledem na její malou rozlohu. Průzkum denních motýlů z roku 2005 zde udává 16 druhů kulturní krajiny, z nichž pouze u jediného – modráska jehlicového (Polyommatus icarus) lze předpokládat, že má místní usedlou populaci, ostatní motýli využívají území jen jako část svého areálu. Inventarizačním průzkumem brouků bylo zjištěno v NPP 138 druhů ze 17 čeledí Coleoptera, z nichž největší počet spadá na fytofágní čeleď Curculionidae. Druhem zasluhujícím zde pozornost je nosatec Tychius lineatulus s vývojem v jetelu prostředním. Tento druh je vázán na otevřená stanoviště semixerotermního až xerotermního charakteru, která jsou v dnešní krajině všeobecně na ústupu vlivem sukcese směřující k postupnému zalesnění. Pozoruhodný je ale také výskyt xerotermního nosatce Larinus sturnus, který má těžiště výskytu v německém Podunají. Z plazů se zde vyskytují běžnější druhy jako ještěrka obecná (Lacerta agilis) a živorodá (Zootoca vivipara) především na výhřevném substrátu. Podrobný ornitologický průzkum NPP nebyl zatím proveden, namátková pozorování zde zjistila běžné ptačí druhy jako strnad obecný (Emberiza citrinella), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a cvrčilka zelená (Locustella naevia). Netopýři dle chiropterologického průzkumu z roku 2013 území NPP využívají jako občasné loviště, přičemž nejzajímavější jsou pro ně ekotony při okraji či spíše již za hranicemi NPP, v OP NPP, a především pak trojice rybníčků v navazujícím listnatém lese na jižní straně. Byl zde prokázán výskyt více než 5 druhů netopýrů, mezi nimi např. netopýra ušatého (Plecotus auritus), hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus), černého (Barbastella barbastellus) nebo rezavého (Nyctalus noctula).
...název Železná hůrka je překladem z německého Eisenbühl? V jejím okolí se skutečně těžily od 17. do 19. stol. železné rudy, ve 13. až 16. stol. však také zlato.
Lom odkryl základní vrstvy sopečných uloženin
Šikmé uložení mladší tmavé vrstvy A na starších vrstvách B (zřetelně pruhovaná) a C (tmavošedá nad ní)
Velký xenolit (cizorodá hornina stržená magmatickým proudem) vypáleného fylitu ve vrstvě B
Fragmentovaný olivinický nefelinit
Mělká a vysýchavá půda na dně kráteru vyhovuje malé nenápadné kapradince vratičce měsíční