Přírodní rezervace Polom

Předmět ochrany

Fragmenty jedlobukového pralesa, prameništních jasanin a lužních olšin s výskytem vzácných rostlinných a živočišných druhů

Geologie

Geologické podloží tvoří dvojslídné ortoruly a dvojslídné migmatity kutnohorského krystalinika, překryté v okolí potoka Polomka kvartérními nivními nezpevněnými sedimenty. Četná prameniště svědčí o značně rozpukaném podloží. Terén je tvořen mírným hřebenem se středním sklonem k SZ a Z, na úbočích je velmi mírný svah. Převažujícím půdním typem je kambizem mesobazická, která přechází pod svahem do kambizemě oglejené mesobazické. V prameništích a podél potoka Polomka se vyvinuly gleje modální. Půdy jsou středně hluboké až hluboké s malou příměsí skeletu. Pouze na vrcholu hřbetu jsou kamenité nebo štěrkovité.

Flóra

Vegetaci tvoří pralesovité porosty květnatých a kyselých bučin, s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), bukem lesním (Fagus sylvatica) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus), aktálně bez větší účasti jedle bělokoré (Abies alba), která kdysi patřila mezi hlavní dřeviny. V podrostu květnatých bučin lze zaznamenat např. kyčelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera) či řeřišnici trojlistou (Cardamine trifolia). V druhově chudších kyselých bučinách objevíme biku hajní (Luzula luzuloides), ostřici lesní (Carex sylvatica), svízel vonný (Galium odoratum) nebo brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus). V okrajových partiích lze nalézt společenstva prameništních jasenin s diagnostickým druhem ostřice oddálená (Carex distans). Ve stromovém patře dominují olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Potok Polomka doprovázejí lužní olšiny s mokrýšem vstřícnolistým (Chrysosplenium oppositifolium).

Prales Polom, jak je často nazýván, je výjimečný druhovou bohatostí hub. Bylo zde zjištěno více než 400 druhů hub, z toho více než polovina je vázána na dřevní hmotu, 5 druhů je zvláště chráněných, 7 druhů zapsaných v Červené knize a 36 druhů v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky. Z ochranářsky významných druhů lze uvést např. mozkovku rosolovitou (Ascotremella faginea) nebo korálovec jedlový (Hericium alpestre).       

Fauna

Z živočichů je především významné společenstvo bezobratlých, vázané na rozpadavé pralesovité porosty s dostatkem tlejícího dřeva. Bylo zde zjištěno 147 druhů brouků. Lokalita se tak řadí mezi entomologicky nejvýznamnější rezervace východních Čech. Z čeledi kovaříkovití (Elateridae) lze uvést např. Hypoganus inunctus jehož larva se vyvíjí v bílém trouchu listnatých stromů, z čeledi nosatcovití (Curculionidae) např. Acalles camelus nebo Ruteria hypocrita, který se vyvíjí ve dřevě odumřelých větví nejčastěji buků. Byly zde nalezeny i vzácné, mnohé bioindikačně významné dřevní druhy jako jsou např. Ipidia binotata, který žije pod kůrou buků nebo jedlí, výhradně v pralesích, kde se živí dřevními houbami a jejich tekutinami. Historickou přirozenou kontinuitu zalesnění této lokality dokládá přítomnost nejen řady vzácných a náročných dřevních druhů, ale především přítomnost nelétavých dřevních nosatců.

Ptačí společenstvo je zastoupeno typicky lesními druhy jako budníčkem lesním (Phylloscopus sibilatrix), datlem černým (Dryocopus martius), holubem doupňákem (Columba oenas) a dalšími. V truchnivějícím dřevě zde žije žížala podhorská (Eisenia lucens). Její tělní tekutiny a sliz jsou za určitých podmínek, při styku s některými organickými látkami nebo při podráždění, schopny slabě světélkovat. Tato žížala zde má západní hranici rozšíření v České republice.

Způsoby péče o území

Vlastní území přírodní rezervace je ponecháno bez zásahu. V současnosti zde není prováděna žádná těžba ani výsadba stromů. V 90. letech 20. stol. tu bylo vysazeno několik stovek jedlí bělokorých (Abies alba), pro podporu tohoto původně dominantního druhu, který je zde dnes zastoupen v minimálních počtech, resp. ze starých živých jedinců jedle v rezervaci najdeme pouze několik jedinců, střední generace jedlí úplně chybí a pak je zde několik stovek mladých jedliček, částečně i přirozeně rostoucích ze semen místních stromů. V rezervaci je aktivně prováděna pouze ochrana stromů před poškozováním zvěří formou oplocení a nátěrů mladých stromků repelnty, které zvěř odpuzují pachem i chutí.

Rezervace má neobvykle rozsáhlé ochranné pásmo, jehož území je téměř 3x větší než vlastní rezervace. Má 55 ha a obklopuje ze všech stran obě oddělené části rezervace. V ochranném pásmu jsou zahrnuty kulturní smrkové porosty, které byly uměle vysazeny ve 20. a 30. letech 20. stol. po zpracování stromů zničených bekyní mniškou (Lymantria monacha). Od roku 2011 jsou smrky v ochranném pásmu postupně nahrazovány jedlí a bukem, částečně i javorem klenem či jilmem horským (Ulmus glabra). Cílem je vytvoření stabilního smíšeného lesa, který bude propojovat obě části rezervace a zajišťovat ji ochranu před nepříznivými vnějšími vlivy.

Tuto akci finančně podpořili společnosti: Vodafone Czech Republic a. s. (Praha), Stora Enso Wood Products (Ždírec nad Doubravou), Lesy České republiky, s.p. (Hradec Králové, Nasavrky), Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (Praha).

Omezení pro návštěvníky

V přírodní rezervaci lze jen se souhlasem orgánu ochrany přírody vstupovat mimo turisticky značené cesty a vjíždět motorovými vozidly, pořádat sportovní a hromadné turistické akce, jezdit na koních a kolech, sbírat lesní plody a reprodukční materiál dřevin, vyzvedávat semenáčky a sazenice lesních stromů a keřů. Územím je vedena turisticky značená stezka. I v jejím okolí je vysoké riziko pádu stromů nebo jejich částí, proto je nezbytné dbát v celém území zvýšené opatrnosti.