Přírodní památka Zadní Hutisko

Předmět ochrany

Druhá největší a nejvýznamnější lokalita krupníku v ČR

Geologie

Na lokalitě se v těsném sousedství nacházejí tři tělesa metamorfovaných ultrabazických hornin s typickou zonální stavbou. Tělesa mají tvar čoček a jejich centrální část je tvořena krupníkem, který směrem k okraji přechází do mastkových břidlic, dále do tremolitových a aktinolitových břidlic („aktinolitovce“) a vnější lem tvoří chloritové břidlice. Okolní horninové prostředí je tvořeno amfibolity sobotínského amfibolitového masivu. Maximální mocnost těles nepřesahuje 35 m. Hranice mezi jednotlivými zónami zpravidla nebývají ostré, s výjimkou ostrého rozhraní mezi aktinolitovou a chloritovou břidlicí.

Chemické složení uvedených horninových typů se vyznačuje nízkými obsahy SiO₂, Al₂O₃, celkového Fe a alkálií, zatímco obsahy MgO jsou velmi vysoké. Z nerostů je v horninách zastoupen mastek, chlorit, aktinolit, dolomit, magnetit.

Krupníkové čočky vznikly pravděpodobně složitou přeměnou amfibolicko – pyroxenických peridotitů (serpentinizací a hydrotermální přeměnou s přínosem CO₂).

Nad lomem byly objeveny minerály alpské parageneze. V trhlinách amfibolitů, mastkových břidlic i v pegmatitu byly nalezeny pěkně krystalované minerály - epidot, adulár, titanit, křišťál a prehnit.

Těžba na lokalitě (německy Hintere Hüttellehne) byla zahájena v 19. století a pokračovala i začátkem 20. století. Objem těžby krupníku nebyl nijak rozsáhlý a ložisko nebylo zcela vytěženo. Na popisu a průzkumu lokality se podíleli různí badatelé, z těch známějších např. Rath, Kreschmer a Becker-Schuster.

Flóra

Rostou zde běžné bučinné druhy - lilie zlatohlávek, kyčelnice devítilistá, svízel vonný, na křovinami zastíněných stěnách rostou játrovky a mechy.

Víte že