Národní přírodní památka Pastviště u Fínů

Předmět ochrany

Ochrana strmé terasy Podmokelského potoka s výskytem vzácných a chráněných druhů rostlin.

Geologie

Geomorfologicky lze území zařadit do celku Šumavské podhůří, podcelku Svatoborská vrchovina a okrsku Sušická vrchovina. Lokalita patří k moldanubiku, regionální geologické jednotce jižní části Českého masivu, jehož geologický podklad zde tvoří injikované ruly a arterity.

Podklad celé národní přírodní památky Pastviště u Fínů tvoří injikované ruly, pararuly a arterity moldanubika. Místy jsou vloženy plošně omezené vložky krystalických vápenců. Povrchovou část tvoří kvartérní hlinité a hlinitokamenité sutě. Značná část území je pokryta hnědými půdami – typickou kyselou kambizemí a dystrickou kambizemí. Ve vlhkých až zamokřených plochách leží mozaika různě velkých ostrůvků pseudoglejové kambizemě, pseudoglejů, glejů až organozemí. Půdním typem jsou zde rendziny, lokálně jsou zastoupeny zrašelinělé plochy. Dominující skupinou povrchových tvarů v navrhované lokalitě jsou středně sklonité severovýchodní a jihovýchodní svahy erozně denudačního původu.

Flóra

Louky a pastviny v okolí samoty u Fínů patří mezi botanicky nejcennější lokality v Plzeňském kraji. Území zahrnuje pestrou paletu rostlinných společenstev – pastviny s výskytem vzácných rostlin, rašelinné slatinné louky, luční prameniště a vlhké kosené louky.

Bylo zde zaznamenáno více než 260 druhů rostlin, řada z nich se řadí mezi ohrožené. K nejvzácnějším patří švihlík krutiklas a hořeček mnohotvarý český. NPP Pastviště u Fínů je jednou ze dvou lokalit výskytu kriticky ohroženého švihlíku v Čechách. V území bylo nalezeno také několik jedinců hořečku mnohotvarého českého, který je zde bohužel již 3 roky nezvěstný. Dále se zde vyskytuje také vratička heřmánkolistá, nebo vstavač obecný.

Území hostí také 68 druhů mechorostů a 7 druhů játrovek. Z nejvýznamnějších druhů blízkých ohrožení je to Dicranum bonjeanii, Sphagnum controrum.

Z mykologického hlediska je lokalita významná nálezem zástupců zařazených do červeného seznamu makromycetů a to v kategorii druhů ohrožených (Trichoglossum hirsutum), téměř ohrožených (Hygrocybe chlorophana, Hygrocybe pratensis) a vzácných (Clavaria fumosa).

Fauna

Zachovalost území dokládají zejména průzkumy bezobratlých živočichů, a to zjištěním výskytu druhů červeného seznamu a druhů vázaných na přirozená otevřená mokřadní nebo luční stanoviště. Vyskytují se zde vzácné druhy měkkýšů jako je vrkoč Geyerův, vrkoč útlý, vrkoč mnohozubý, vrkoč rýhovaný a kuželík tmavý. Z obratlovců jsou zde zastoupeny tyto ohrožené a vzácnější druhy: zmije obecná, rosnička zelená, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký, ještěrka živorodá a chřástal polní.

Způsoby péče o území

Cílem managementu je zachování a rozšíření populace švihlíku krutiklasu,  hořečku mnohotvarého českého a ostatních zvláště chráněných druhů rostlin řízenou pastvou ovcí. Na podporu populace hořečku mnohotvarého českého je navíc prováděno narušení drnu vertikutací. Dále se zde pravidelným kosením brání sukcesi pastvin a luk proti expanzi zejména dřevin a nitrofilních druhů rostlin.  Dále jsou podporovány vhodné biotopy pro zvláště chráněné a vzácné druhy živočichů.

Omezení pro návštěvníky

Na celém území je prováděna rotační pastva ovcí. Z tohoto důvodu je celé chráněné území oploceno dle jednotlivých dílčích ploch, do kterých jsou řízeně pouštěny ovce v patřičných časových intervalech. Při pohybu na lokalitě je nutno dbát na dovírání branek v ohrazení a přelézat pletivo v místech, kde k tomu byly zbudovány dřevěné přelezy, tak aby nedocházelo k poničení pletiva. Pro ovce v ohradě (i divoká zvířata zvenčí) je pak mnohem snazší dostat se i na místa, kde mohou způsobit poškození chráněných druhů rostlin.

Víte že