Národní přírodní rezervace Týřov

Předmět ochrany

Ochrana význačného úseku členitého Křivoklátsko-Rokycanského pásma vyvřelin s celou škálou pro tento útvar typických přirozených lesních porostů a rostlinných i živočišných společenstev.

Geologie

Celé území leží na komplexu kambrických vulkanitů křivoklátsko – rokycanského pásma. Horninové podloží tvoří v severní části andezity, v jižní části ryolity, dacity a jejich tufy. V nejzápadnějším cípu rezervace vycházejí na povrch sedimenty jineckého souvrství středního kambria, tvořené slepenci a pískovci. Půdy jsou většinou kamenité, mezotrofní hnědozemě, nebo rankery na vrcholech a svazích. V údolích a okolí potoků jsou naplaveniny štěrkovitých aluviálních půd.

Flóra

Vegetace rezervace je velmi rozmanitá. Inventarizační průzkumy dokládají téměř pět set druhů cévnatých rostlin, z nichž jedenáct druhů je zvláště chráněných.

Na dnech údolí jsou v menším rozsahu zastoupena společenstva ptačincových olšin a měsíčnicových javořin s hojným výskytem ohrožené měsíčnice vytrvalé. Nejrozšířenějším společenstvem v území jsou habrové javořiny s pestrou dřevinnou skladbou stromů a keřů včetně silně ohroženého tisu červeného. V bylinném patře se mimo ohrožené lilie zlatohlavé vyskytují běžné druhy typické pro daná stanoviště jako např. mařinka vonná, hrachor jarní, zvonek broskvolistý nebo hluchavka pitulník.

Na mírných svazích a lesnatých hřbetech a vrcholech se vyskytují společenstva dubohabřin s nižší druhovou pestrostí. Stromové patro má často zjednodušenou porostní skladbu díky pařezinému způsobu obhospodařování v minulosti a také vlivem vysokých stavů spárkaté zvěře, včetně introdukovaného muflona. V lokalitách s vlhčí, často balvanitou půdou jsou vyvinuta společenstva lipových bučin, která byla v minulosti předmětem lesnického hospodaření, a docházelo k jejich umělé obnově. V těchto porostech jsou dnes již jen nepatrné zbytky kdysi hojné jedle bělokoré a chlumního ekotypu smrku ztepilého.

Na extrémních stanovištích vrcholů a svahů jsou ostrůvkovitě vyvinuta společenstva břekových doubrav, bikových doubrav a lišejníkových borů přecházejících v lesostepi a stepi, tzv. pleše. Na těchto xerotermních stanovištích roste ohrožená bělozářka liliovitá, hvězdnice zlatovlásek, kavyl Ivanův a silně ohrožený koniklec luční. Na skalách se hojně vyskytuje tařice skalní a vzácně také silně ohrožená kapradinka skalní.

Zajímavý je také výskyt reliktních hub prachovečníku bukového, kožovky svrasklé, houžovce medvědího a pstřeňovce dubového.

Fauna

Fauna rezervace je vzhledem k pestrosti společenstev rozmanitá. Vzácné reliktní druhy pavoukovců a hmyzu se vyskytují na lesostepích a v balvanitých sutích. Byl potvrzen výskyt reliktního druhu sekáče klepítníka a mimořádně vzácného pavouka šplhalky tmavé. V lesních porostech je významné rozšíření mnoha druhů střevlíků a ve dřevě se vyvíjejícího hmyzu. Mezi velmi vzácné brouky obývající stromové dutiny patří kovařík fialový, dále se běžně vyskytuje roháč obecný.

V Oupořském potoce prosperovala silná populace kriticky ohroženého raka kamenáče. Populace raka byla v roce 1981 vážně poškozena otravou a v roce 2005 také pro raky smrtelnou chorobou račím morem. K obnově populace v rezervaci dochází velmi pomalu, jistou zárukou je hojný výskytu raka v horním toku zvaném Míza a v Hořejším potoce. Z vodní fauny se dále vyskytují také ohrožené druhy ryb vranka obecná a střevle potoční.

Z obojživelníků stojí za zmínku výskyt čolka horského, čolka obecného a mloka skvrnitého. V rezervaci je velmi pestré zastoupení mnoha druhů plazů, ve vrcholových partiích žije užovka hladká a stále vzácnější zmije obecná, naopak v blízkosti řeky Berounky se vyskytuje užovka obojková a užovka podplamatá.

Oupořský potok je častým lovištěm skorce vodního, ledňáčka říčního, konipase horského a čápa černého. Všechny uvedené druhy mají v rezervaci také svá tradiční hnízdiště. Ze vzácných druhů ptáků je možné zahlédnout také majestátního orla mořského, hmyzem se živícího včelojeda lesního, z datlovitých ptáků žlunu šedou a strakapouda prostředního. Pozorní návštěvníci mohou také zaslechnout méně nápadné druhy ptáků – drobné pěvce lejska malého a bělokrkého, holuba doupňáka a nejmenší sovičku žijící na našem území kulíška nejmenšího.

Z geograficky nepůvodních druhů spárkaté zvěře se vyskytuje mufloní zvěř a druh zvěře patřící mezi asijské jeleny sika japonský. V biotopech vodních toků se natrvalo usadil norek americký, který do volné krajiny unikl z farmových chovů a zdivočel.

Způsoby péče o území

V rámci realizace plánu péče o národní přírodní rezervaci je uplatňován požadavek eliminace muflona, který poškozuje lesní porosty, ale i cenné stepní lokality, a norka amerického, který ovlivňuje původní faunu potoka a jeho okolí. Lesnická opatření v porostech směřují k obnově přirozené druhové skladby a k věkové, druhové a prostorové diferenciaci v porostech, jejichž skladba byla v minulosti zjednodušena lesnickým hospodařením.

Na turistické cestě je udržována návštěvnická infrastruktura (mostky, schodiště, naučné panely a vyhlídková plošina „Královská stolice“) a upravována schůdnost cesty.

Omezení pro návštěvníky

Nad soutokem Oupořského potoka s Berounkou je zřícenina hradu Týřova, pocházejícího z poloviny 13. stol. Na hrad vede značená turistická cesta z obce Skryje. Mimo tuto značenou cestu je vstup do území NPR zakázán.