Rozloha | 2,28 ha |
Nadmořská výška | 740 - 758 m |
Území je zvláště chráněno od | 1. 7. 1982 |
Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP Východní Čechy |
Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Geologický podklad tvoří granátické svory a pararuly, částečně též sedimenty svrchní křídy (slínovce, pískovce aj.). V půdním pokryvu převažují kyselé hnědé až podzolové půdy, místy rašelinné půdy.
Lokalita představuje jednu z nejzachovalejších a druhově nejbohatších ukázek lučních, prameništních a slatinných společenstev v Orlických horách. Z floristického hlediska se jedná o velmi bohaté území s výskytem řady ohrožených a vzácných druhů rostlin. Mezi nejvýznamnější patří druhy konkurenčně slabé či vázané na minerálně bohaté podklady - ostřice Davallova, suchopýr širolistý, druhy rostoucí na neutrálních až kyselých půdách - ostřice blešn, nebo tolije bahenní, která se v Orlických horách vyskytuje velmi vzácně. Zastoupena je zde i řada dalších vzácných a ohrožených druhů vlhkých a slatinných luk např. prstnatec májový, upolín nejvyšší, hojně zde roste starček potoční a kozlík dvoudomý. Druhové složení mechorostů na lokalitě je také poměrně pestré, se zastopením řady vzácnějších druhů rašeliníků. Na okraji lokality jsou i místa suchá se smilkou tuhou a metličkou křivolakou.
Zachovalá a bohatá rostlinná společenstva podmiňují výskyt na ně vázaných vzácných bezobratlých čivočichů. Na Velké louce byli nalezeni vzácní pavouci z čeledi plachetnatek žijících na vegetaci a epigeicky v rašelinících. K zásadním nálezům patří pavučenka nosatá, velice vzácný druh horských lesů, zatím známý jen ze Šumavy, Krušných hor a Adršpašských skal. Z vážek byla zjištěna početná populace lesklice severské nebo vážky čárkované, hojný je výskyt acidofilního vodomila Crenitis punctatostriata. Vyskytuje se zde také chráněná majka fialová. Z denních motýlů převažují druhy vlhkých luk a pramenišť, zejména ohniváček modrolemý, perleťovec kopřivový nebo vřetenuška komonicová. Ve vytvořených vodních tůních se pravidelně rozmnožují desítky až stovky čolků horských a skokanů hnědých.
Lesní rašelinná louka byla v minulosti extenzivně obhospodařována. Na louce je doposud patrná dnes již nefunkční odvodňovací síť příkopů a luční porosty jsou značně podmáčené. Vodní režim byl v roce 1996 podpořen vybudováním sedmi malých tůní pro rozmnožování obojživelníků a podporu vodního hmyzu vázaného na volnou hladinu. Na loklaitě probíhá mozaikovité kosení s uklízením posekané hmoty a průběžné odstraňování náletu dřevin. Vzhledem k obnovenému vodnímu režimu a aktivnímu managementu si lokalita zachovává pestrou strukturu.
Území přírodní památky je návštěvníkům volně přístupné. Nedoporučujeme vstupovat do rašelinišť. V jarních a letních měsících, kdy v lokalitě hnízdí řada druhů ptáků, žádáme návštěvníky o dodržování klidového režimu. Děkujeme.
… bezlesí je na území přírodní památky Velká louka patrné již z prvního vojenského mapování (Josefského) z druhé poloviny 18. století. Lze proto předpokládat, že toto území bylo po staletí obhospodařováno (koseno). Po odsunu Sudetských Němců po druhé světové válce zústalo území bez pravidelné péče a začalo postupně zarůstat lesem. Teprve vyhlášení zvláště chráněného území v r. 1982 a zejména obnova obhospodařování lučních společenstev od 90. let 20. století významně přispěly k zachování cenných vlhkých lučních rašelinných společenstev.
Území leží v chráněné krajinné oblasti Orlické hory