Národní přírodní památka Malhotky

Na pravém příkrém svahu řeky Litavy v Brankovické pahorkatině, asi 3,5 km východně od Bučovic se nachází stepní stráň s přilehlým lesem. Ještě nedávno jste ji mohli spatřit přímo ze silnice Uherské Hradiště – Bučovice, nyní je výhled na stráň zakrytý remízkem dřevin. Podzimní fialová nádhera kvetoucích porostů hvězdnice chlumní ( Aster amellus) zůstává tedy již skryta náhodnému pozorovateli jedoucímu po silnici. Pokud ale zajdete kousek „za roh“, ocitnete se v krásném prostředí jihomoravské stepi, lesních lemů a světlých lesních porostů.

Kde se vzal název „Malhotky“?

Název „Malhotky“ je odvozen od obce Lhoty, dříve ležící severně od dnešního chráněného území; v povědomí místních obyvatel se traduje, že doba jejího zániku připadá na konec 14. století. Území náleželo knížecímu rodu Liechtensteinů, nejdéle byly v jejich vlastnictví drženy lesy a souvislejší polnosti, tedy do r. 1945, kdy proběhla konfiskace jejich majetku. Základní dělení území, uvažovaného v dnešních hranicích chráněného území, na lesní část (jih lesního komplexu Malé Lhoty) a nelesní část (Kopec) přetrvává ve víceméně nezměněné podobě minimálně od r. 1826.

Přírodní poklady území

Lokalita je jednou z posledních výsep teplomilné vegetace na severovýchodním okraji areálu panonské oblasti. Na podloží flyšových pískovců se sprašovými překryvy zde vyznívají  druhově bohatá společenstva panonských teplomilných doubrav, panonských dubohabřin (zde se vyskytují již přechodné typy ke karpatským dubohabřinám). Na exponovaném okraji náhorní plošiny, v místě přechodu ve stepní stráň se vyvinuly druhově pestré perialpidské bazifilní doubravy.

V podrostu všech těchto lesních typů se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin např. medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), violka divotvárná (Viola mirabilis), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). V rozvolněných lesních okrajích a lemech roste například třemdava bílá (Dictamnus albus), pryšec mnohobarevný (Euphorbia epithymoides) nebo chrpa chlumní (Centaurea triumfettii).

Nelesní společenstva jsou převážně zastoupena druhově bohatými porosty širokolistých suchých trávníků. V území jsou nejrozšířenější porosty asociace Polygalo majoris-Brachypodietum pinnati ze svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Na mělčích podkladech lokálně přecházejí k vegetaci svazu Festucion valesiacae (porosty s dominantní ostřicí nízkou (Carex humilis) a kostřavami. Maloplošně se vyskytují i trávníky s vyšším výskytem orchidejí.

Teplomilné trávníky jsou druhově pestré s výskytem řady ochranářsky významných druhů rostlin. Z druhů kriticky a silně ohrožených se zde vyskytují například sasanka lesní (Anemone sylvestris), hlaváček jarní (Adonis vernalis), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), sinokvět měkký (Jurinea mollis), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač nachový (Orchis purpurea), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica).

Křoviny, ojediněle se vyskytující v území, jsou zastoupeny převážně hlohem, růží šípkovou, ojediněle také dřínem. Ve střední části stepní stráně je pozůstatek ovocného sadu.

Na kontaktu teplomilných trávníků a polí se vyvíjí vegetace teplomilných plevelů s výskytem řady kriticky a silně ohrožených druhů. Byl zde například zaznamenán výskyt dejvorce velkoplodého (Caucalis platycarpos), čistce ročního (Stachys annua) a zběhovce trojklanného (Ajuga chamaepitys).

Mezi významné druhy hub nalezené v území lze jmenovat např. muchomůrku ježohlavou (Amanita echinocephala), pstřeň dubový (Fistulina hepatica), šťavnatku kuželovitou (Hygrocybe conica), šťavnatku žlutolupennou (Hygrophorus chrysodon).

Na lokalitě bylo zjištěno několik významných druhů teplomilného hmyzu. Z motýlů je to především kriticky ohrožený hnědásek černýšový (Melitaea aurelia), dále modrásek kozincový (Glaucopsyche alexis), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), modrásek jetelový (P. bellargus), m. hnědoskvrnný (P. daphnis), okáč voňavkový (Brintesia circe), o. ovsový (Minois dryas), soumračník čárkovaný (Hesperia comma), ostruháček trnkový (Satyrium spini) nebo vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica). Z brouků byl nalezen např. zlatohlávek chlupatý (Tropinota hirta), roháč obecný (Lucanus cervus), křís Trypetimorpha fenestrata, z pavouků běžník Ozyptila pullata, snovačka pětitečná (Euryopis quinqueguttata). Dominantní složkou bezobratlých jsou v území mravenci, mezi cenné druhy patří např. Formica gagates, Lasius fuliginosus, Tapinoma erraticum, Teramorium caespitum.

K ptákům obývajících křoviny a lesní okraje patří ťuhýk obecný (Lanius collurio), strnad luční (Miliaria calandra), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), krutihlav obecný (Jynx torquilla) nebo pěnice vlašská (Sylvia nisoria), z plazů byla na území pozorována např. užovka hladká (Coronella austriaca).

Minulost – klíč k budoucnosti?

Vznikla jihomoravská step působením člověka? Převážně ano, ale existují i výjimky. Původními biomy panonské oblasti jsou opadavý listnatý les a dle nových poznatků místy také lesostep. Lesostep, tj. řídké porosty dřevin doplněné světlinami primárního bezlesí se vyvinula na místech, kde se neudržel zapojený les. Důvody byly různé, částečně klimatické (např.extémně teplá a výsušná stanoviště), částečně také kvůli nehostinnému či nestabilnímu podloží (skály, časté opakující se sesuvy půdy na strmých svazích).

Stepní stráň v NPP Malhotky je však převážně pozůstatkem zemědělské činnosti člověka. Potenciální vegetací (tj. vegetací, která by v daných místech rostla bez vlivu člověka) jižních svahů Milonického lesa pravděpodobně byly (tak jako v současnosti na plošině nad strání) teplomilné dubohabřiny, při vrcholu kopce přecházející v teplomilné doubravy, primární bezlesí mohlo být přítomné pouze v malém množství, mozaikovitě, na části svahu v místech sesuvů. Člověk tyto stráně odlesnil a následně obdělával – vytvářel drobná políčka, louky, příležitostné pastviny a sady. Druhově bohaté stepní trávníky se vyvinuly po upuštění od tohoto intenzivního obdělávání a jsou následně udržovány kosením, popř. pastvou za pomoci přírodních vlivů, např. drobných půdních sesuvů.

Co ohrožuje vzácné biotopy?

Travinobylinné porosty jsou ohroženy zarůstáním dřevinami. Převážně se jedná o keře (růže, hlohy, trnky, svída, ptačí zob), při horní části stráně se objevuje i dub šípák, který se šíří z okraje lesa. Nepůvodní dřevinou je také trnovník akát. Dalšími „nezvaným“ druhem je také tráva třtina křovištní, která na několika místech vytlačuje původní druhy rostlinných společenstev stepních trávníků. V místě bývalého sadu ve střední části stepní stráně se šíří další travní druh ovsík vyvýšený (na vině je vyšší podíl živin způsobený konfigurací terénu, popř. dřívější možné přihnojování sadu).

Jak se těmto negativním druhům bránit? Mezi důležitá opatření, sloužící k zachování vzácných biotopů, patří pravidelné kosení stepních porostů, občasná pastva, likvidace expanzních (třtina, ovsík, keře) a invazních (akát) druhů. V lese je potřeba zachovat přirozenou skladbu dřevin.