Zachování významného statigrafického profilu kopaninského souvrství siluru. Ve vrstvách zdejšího opuštěného lomu se nacházejí četné zkameněliny (např. koráli), kterých je možno využít při studiu ekologických poměrů na dně silurského moře. Pro svůj mimořádný mezinárodní význam byla lokalita zařazena do výzkumného projektu Ecostratigraphy, který probíhá pod záštitou UNESCO.
| Rozloha | 1,93 ha |
| Nadmořská výška | 400 - 412 m |
| Území je zvláště chráněno od | 7. 10. 1981 |
| Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP Střední Čechy |
| Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Lom u Kozolup je významným geologickým odkryvem, umožňujícím studovat uloženiny siluru ve střední části pražské pánve, v antiklinální struktuře Ameriky uvnitř devonského synklinoria. Geologický profil přináší především poznatky o vývoji usazenin a společenstev organismů na mořském dně ovlivňovaném vulkanickou činností v pánvi během oddělení ludlovu. PP je mezinárodně významným typickým nalezištěm řady druhů zkamenělin.
V lomu je odkryt souvislý geologický profil kopaninským (ludlow) a požárským souvrstvím (přídolí) velmi bohatý na zkameněliny, které se především vyskytují na asi padesáti vrstevních plochách vápenců přístupných v jižní části lomu. Mělkovodní společenstva korálů a ramenonožců se na každé svrchní vrstevní ploše masivních hrubozrnných vápenců vyvíjela vždy jen do té doby, než byla pohřbena sopečným popelem, který do této části pražské pánve přinášely mořské proudy z oblasti blízké, v té době aktivní, svatojanské podmořské sopky. Vzrůstající druhové bohatství a složení po sobě následujících společenstev dokládá, že se zde mořské dno postupně změlčovalo. PP je mezinárodně významným typickým nalezištěm několika druhů ramenonožců, popsaných odtud v druhé polovině dvacátého století.
Prostor opuštěného jámového lomu je zarostlý sekundární travinnou a křovinnou vegetací. Skupinky keřů tvoří nejčastěji růže šípková, svída krvavá, bříza, líska a na vlhčích a stinnějších místech bez černý a vrba jíva. V nejhlubší zastíněné jižní části se objevují i jednotlivé stromy - dub zimní a lípa velkolistá. V travinné vegetaci na dně lomu dominuje především ovsík vyvýšený a bělotrn kulatohlavý. Vyskytuje se zde však pestrá směs bylinných druhů charakteristických pro sušší ruderální stanoviště - hořčík jestřábníkovitý, čekanka obecná, hulevník Loeselův. Na skalních stepích roste rozchodník bílý, v xerotermních trávnících srpek obecný a chrpa čekánek.
Do budoucna lze očekávat další šíření některých zdejších druhů, zejména třtiny křovištní a celíku kanadského. Na horním okraji lomové stěny nalezneme fragmenty porostů skalních stepí s devaterníkem velkokvětým, ožankou kalamandrou, rozrazilem ožankolistým, strdivkou sedmihradskou, mařinkou psí a mochnou jarní.
Podrobný zoologický průzkum lokality nebyl dosud proveden. Z plazů zde žije slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca).
Hnízdí zde běžné druhy lesních ptáků jako sýkory (Parus sp.), brhlík lesní (Sitta europaea) a strakapoud velký (Dendrocopos major). Na otevřených stanovištích hnízdí strnad obecný (Emberiza citrinella). Spatřen zde byl i výr velký (Bubo bubo).
Ze savců lze spatřit lišku obecnou (Vulpes vulpes) a především jezevce lesního (Meles meles), dále potom srnce obecného (Capreolus capreolus) a zajíce polního (Lepus europaeus), který se zdržuje především při okrajích území sousedících s okolními poli.
Prioritní je ochrana skalních výchozů v jižní části lomu. Výchozy je třeba udržovat odkryté, bez vegetace, aby bylo zejména paleontologům umožněno jejich studium, případně byl umožněn další vědecký výzkum.
Území je pěší veřejnosti přístupné bez omezení. K lokalitě je však obtížný přístup, protože je ze všech stan obklopena obhospodařovanou zemědělskou půdou.
V území není dovoleno rozdělávat ohně a tábořit. Sběr zkamenělin je možný pouze v sutích.
Území leží v chráněné krajinné oblasti Český kras