Přírodní památka Homolka

Předmět ochrany

Vypreparovaný čedičový sopouch s typickou sloupcovitou odlučností, který náleží k drobným izolovaným výskytům třetihorních vyvřelin.

Geologie

Lokalita Homolka je součástí drobných, izolovaných těles neovulkanitů třetihorního stáří, které jsou rozmístěné na periferii vulkanického centra Doupovských hor. Jedná se o čedičový skalní výchoz s chrakteristickou sloupcovou odlučností na svahu vrchu tvořeného porfirickým biotickým granitem. Sloupce jsou pěti až šestiboké a mají průměr cca 20 cm. Směřují vějířovitě k vrcholu pod velmi příkrým úhlem. Vypreparovaný sopouch má mírně protažený tvar ve směru SSZ – JJV a převyšuje okolní terén asi o 12 m. Na vrcholu je malá plošinka cca 8 x 3 m.

Flóra

Vegetační složení ovlivňuje nejen bazický podklad, ale také otevřená expozice. Vrchol a jižní svahy jsou výhřevné, kdežto severní svahy jsou vlhké a stinné s méně zapojenou vegetací a rozvinutějšími skalními společenstvy. Sloupcovitá odlučnost horniny podmiňuje existenci řady drobných skalních terásek.

Společenstvo sušších stanovišť a skalních terásek tvoří běžné druhy jako např. mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), tařinka kališní (Alyssum alyssoides), písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis), pryšec obecný (Euphorbia esula) či efemery osívka jarní (Erophila verna) a huseníček rolní (Arabidopsis thaliana). Relativně druhově bohatá jsou skalní společenstva, v nichž dominují kapradiny jako např. sleziník červený (Asplenium trichomanes), sleziník severní (Asplenium septentrionale), osladič obecný (Polypodium vulgare) či puchýřník křehký (Cystopteris fragilis). Ze vzácnějších druhů lze na suťových svazích nalézt lilii zlatohlavou (Lilium martagon) a hrachor horský (Lathyrus linifolius). Úpatí sopouchu lemují statné trávy jako válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a třtina rákosovitá (Calamgrostis arundinacea). Značnou část plochy, zvláště při jižním úpatí Homolky, porůstají nízké křoviny, zejména pak slivoň trnka (Prunus spinosa), která zde velmi dobře zmlazuje. Na jihozápadním okraj přírodní památky roste smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua) a smrk pichlavý.

Způsoby péče o území

Pro zajištění bezpečného stavu skalního výchozu, snížení intenzity erozních jevů a udržení jeho estetické hodnoty je nutné z masivu odstraňovat náletové dřeviny a křoviny, včetně nashromážděného organického materiálu a zeminy. Žádoucí je nahrazení smrku pichlavého a modřínu opadavého listnatými dřevinami. Rovněž v ochranném pásmu je vhodné upravit dřevinnou skladbu lesa ve prospěch méně vzrostných listnáčů (bříza, dub, lípa), aby byl umožněn atraktivní pohled do okolní krajiny. Tomu v současnosti brání vzrostlé smrky.

Víte že