Přírodní rezervace Voškov

Předmět ochrany

Ochrana význačných rostlinných společenstev, zejména fragmentů bučin a suťových porostů s bohatým výskytem vzácných druhů rostlin.

Geologie

Geologický podklad tvoří horniny kosovského souvrství (nejvyšší ordovik) a želkovického souvrství (nejnižší silur). Jejich sled se několikrát opakuje následkem tektonických pohybů podél několika větví směrného zlomu - voškovského přesmyku (často nesprávně nazývaného očkovský přesmyk, podle nesprávného názvu kopce Voškov, uvedeného na mapách z 50. let minulého století – “Očíkov”).

Nejmladší ordovické souvrství, kosovské, je zastoupeno sedimenty flyšoidního charakteru, které tvoří střídání křemenných pískovců, prachovců a jílovitých břidlic. Tyto vrstvy rovněž obsahují četné znaky proudového zvrstvení (čeřiny, křížové zvrstvení), skluzové textury i stopy po pohybu mořských živočichů (ichnofosílie).

Spodní silur je zastoupen jílovitými a prachovitými tmavými až černými břidlicemi želkovického souvrství místy silicifikovanými, s velmi hojnými graptolity. Na několika místech jsou zde odkryty bazální silurské graptolitové zóny. Tyto břidlice obsahují velké množství těles bazaltů (diabasů), tvořících ložní žíly a na kontaktech přeměňujících břidlice v pevné rohovce.

V úsecích s méně stabilními, tektonicky porušenými silurskými horninami dochází k drobným sesuvným pohybům či skalnímu řícení. Půdní podklad tvoří vývojová škála kambizemí mezo- až eubazických, na skalních výchozech většinou bazické rankery.

Flóra

Rozmanitost geologického podloží se nejvíce uplatňuje v místech skalních výchozů a v jejich nejbližším okolí. Na těchto místech s nejmělčí půdou je vyvinuto primární bezlesí – pionýrská vegetace skalních stepí, sutí a lesostepí. Na silikátových horninách rostou např. druhy celík zlatobýl, konvalinka vonná a šťovík menší, na bohatších bazaltech se vyskytují např. druhy bělozářka větevnatá, třemdava bílá, smělek štíhlý nebo devaterník penízkovitý. Nalezneme tu i tři druhy lomikamenů: lomikámen trsnatý, l. vždyživý a l. trojprstý.

Většina území je ovšem porostlá lesem. Na příkrých svazích nacházíme suťové javořiny, na povlovnějších svazích rovněž bučiny a dubohabřiny. Jejich bohatý bylinný podrost nápadný zejména v jarním aspektu. Bohatě zde vykvétá dymnivka dutá, d. bobovitá nebo křivatec žlutý. Na příkrých suchých svazích se vyskytují zakrslé doubravy s dubem šípákem, v podrostu s. kamejkou modronachovou či hrachorem černým. Na horní hraně území, kde přírodní rezervace sousedí s polní kulturou a částečně i s karlštejnským golfovým hřištěm, jsou vyvinuta lemová společenstva křovin (např. trnky, slivoně, dřišťál) s chudým podrostem. Některé části území jsou narušeny výsadbou smrku. Především v západní části na suchých místech v horní části skalnatého svahu jsou přítomny akátové porosty. Z dalších zvláště chráněných druhů se tu vyskytuje chrpa Triumfettiho, plamének přímý, dřín obecný, zapalice žluťuchovitá, lilie zlatohlávek, růže galská.

Fauna

Z měkkýšů je významný především výskyt některých závornatek, a to vzácný druh suťových lesů žabernatěnka drobná (Ruthenica filograna), český endemit vřetenka lesklá (Bulgarica nitidosa) a citlivý lesní druh řasnatka lesní (Macrogastra plicatula).

Prozkoumanost lokality po entomologické stránce je nedostatečná. Byla zde zaznamenána mandelinka Oomorphus concolor, typická pro suťové lesy. Přinejmenším některé listnaté lesní porosty jsou zřejmě původní a kontinuální, což lze doložit výskytem bezkřídlých nosatcovitých brouků rodu Acalles.

Na skalních stepích se dříve vyskytovala kriticky ohrožená ještěrka zelená (Lacerta viridis), v současné době však nebyl její zdejší výskyt potvrzen. Dodnes se zde však vyskytují tři druhy užovek, a to užovka hladká (Coronella austriaca), u řeky pak užovka podplamatá (Natrix tessellata) a užovka obojková (N. natrix), které k zimování vyhledávají především kamenné terásky nad železnicí a přírodní skalní dutiny.

V území a v nejbližším okolí bylo zaznamenáno hnízdění více jak 65 ptačích druhů, z nichž nejvýznamnější jsou dutinoví pěvci a krutihlav obecný (Jynx torquilla). Je zde známo též jedno z posledních hnízdišť sýčka obecného (Athene noctua) v oblasti. Na skále těsně mimo PR hnízdí výr velký (Bubo bubo). 

V území se nacházejí dva jezevčí hrady. Ze savců se zde dále vyskytuje kuna lesní (Martes martes) a veverka obecná (Sciurus vulgaris).

Způsoby péče o území

Celé území rezervace pokrývají lesní porosty a péče o území spočívá zejména v potlačování nepůvodních dřevin, zejména trnovníku akátu a postupný přechod k samovolnému vývoji.

Omezení pro návštěvníky

Pokud chcete území navštívit, není vaše pěší návštěva nijak omezena.

V území není dovoleno rozdělávat ohně a tábořit.

Četné skalní výchozy a prudké svahy činí území téměř neprostupným. Vzhledem k územní členitosti a obtížné přístupnosti, doporučujeme k návštěvě zvolit pěší procházku po jižním okraji území při okraji lesních porostů.