Přírodní rezervace Kulivá hora

Předmět ochrany

Ochrana význačných lesních a rostlinných společenstev a vápencových skalních stepí Českého krasu.

Geologie

Geologická stavba přírodní rezervace přesahuje svým mezinárodním významem hranice CHKO. Tektonicky náleží k jihovýchodnímu křídlu synklinály srbsko-mořinské. Stáří sedimentů postupně klesá severozápadním směrem.

V údolí Švarcavy, která tvoří jižní hranici rezervace, je sledovatelný téměř úplný profil spodním devonem od lochkovského po začátek dalejsko-třebotovského souvrství.

Mohutný skalní výchoz ve vrcholové partii Kulivé hory je tvořen disharmonicky zvrásněnými vápenci lochkovského souvrství (nejnižší devon), ve facii deskovitých, tmavě šedých jemnozrnných vápenců radotínských. Nad místem levostranného přítoku Švarcavy vystupují vápence dvorecko-prokopské , které náleží již stupni pragu. Zde rovněž začíná opěrný profil spodním devonem, který zahrnuje názorně odkryté zlíchovské souvrství s jemně zrnitými šedými vápenci, které obsahují hojné vložky a shluky tmavých rohovců. Ve svrchní části souvrství postupně přibývá vložek vápnitých břidlic, které postupně převládnou a přejdou do dalejských břidlic. Ty ve své nejnižší části patří ještě ke stupni zlíchovu. Přechod z karbonátové sedimentace do sedimentace břidlic je názorně odkryt v lůmku sv. od rybníka u bývalého Pekárkova mlýna. Tato lokalita byla známa již Joachimu Barrandovi a z hlediska paleontologie a stratigrafie má mezinárodní význam – názorně dokumentuje projevy globálního, tzv. dalejského eventu, který patrně odráží světový vzestup (eustatický zdvih) hladiny moří v pozdním spodním devonu.

Flóra

Nejcennější jsou společenstva stepních trávníků a skalních stepí na jihozápadně ukloněných svazích, kde se vyskytuje např. řebříček panonský, chrpa chlumní, locika vytrvalá, vlnice chlupatá, hlaváč šedavý a rozrazil časný, z jednoletých druhů huseník ouškatý nebo ožanka hroznatá. Tato společenstva přecházejí nad skalními ostrohy v jižní části území do lesostepní šípákové doubravy s hrachorem chlumním. Střední část území je porostlá dubohabrovým lesem s bohatým bylinným podrostem s okroticí bílou, tomkovicí jižní, lilií zlatohlávkem  a vstavačem nachovým. Potok Švarcavu doprovázejí fragmenty lužního lesa v podrostu s orsejem cibulkonosným, plicníkem tmavým nebo sasankou pryskyřníkovitou. Při hraničních cestách a podél potoka do území pronikají nitrofilní a ruderální vlhkomilné druhy rostlin.

Z mechorostů se zde často můžeme setkat na výslunných místech s druhy jako např. čeřitka statná, bělozubka ocáskovitá nebo řetízkovec štíhlý, na polozastíněných skalách se mezi mnoha dalšími nachází játrovka sečovka vousatá.

Houby

Lokalita teplomilných hub listnatých lesů, jako např. z lupenatých dnes velmi vzácné mykorizní muchomůrky císařky. Z řady vzácných mykorizních hřibovitých je odtud znám např. hřib Fechtnerův, h. bronzový a h. medotrpký.

Fauna

Jedni z pozoruhodných plžů tohoto území jsou sítovka blýštivá (Aegopinella nitens) a vřetenka lesklá (Bulgarica nitidosa).

Na stepích a v teplomilných doubravách a rozvolněných lesních porostech žije mnoho druhů motýlů. Z velké části se jedná o tzv. mikrolepidopteru, např. chrostíkovníky, drobníčky, bronzovníčky, vakonoše, klíněnky, vzpřímenky, pouzdrovníčky a zavíječe, dále pak o vzácné můry a denní motýly, z nichž lze zmínit otakárka fenyklového (Papilio machaon), otakárka ovocného (Iphiclides podalirius) nebo vřetenušku čičorkovou (Zygaena ephialtes), která se tu vyskytuje ve dvou barevných formách. Ze sarančí zde byla nalezena reliktní saranče drobná (Stenobothrus crassipes) a vzácná saranče lesní (Chorthippus vagans).

Z obratlovců zde žije 7 druhů obojživelníků, z nichž nejvýznamnější je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Z plazů se zde vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix) a užovka hladká (Coronella austriaca).

Bylo zde zaznamenáno nejméně 77 hnízdících druhů ptáků, např. ledňáček říční (Alcedo atthis), výr velký (Bubo bubo), konipas horský (Motacilla cinerea) a konipas bílý (Motacilla alba), datel černý (Dryocopus martius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a strakapoud malý (Dendrocopos minor).

Ze savců lze jmenovat především jezevce lesního (Meles meles) s jeho dvěma velkými hrady, hojnou kunu lesní (Martes martes) či tchoře tmavého (Putorius putorius).

Způsoby péče o území

Jedním z nejcennějších biotopů jsou zdejší skalní stepi, které porůstají významné geologické profily. Největší biodiverzitu rostlinných i živočišných společenstev nalezneme právě zde. Jejich ohrožení spočívá v postupném zarůstání dřevinami a to zejména keři. Tyto keřové nárosty je třeba pravidelně odstraňovat a zabránit tak zarůstaní skalních stepí a geologických profilů. Dubohabřiny a teplomilné doubravy jsou také domovem mnoha dnes vzácných rostlinných i živočišných druhů. Porosty je třeba prosvětlovat a zajistit tak vhodné podmínky k přežívání těchto druhů. Odstraňovány jsou i dříve vysazované nepůvodní druhy jako je smrk ztepilý a trnovník akát.

Omezení pro návštěvníky

Pokud chcete území navštívit, není vaše pěší návštěva nijak omezena.

V území není dovoleno rozdělávat ohně a tábořit. Vjezd motorových vozidel je pouze na povolení.