Předmět ochrany
Ochrana nejstarší dosud objevené stanice člověka na našem území a zároveň naleziště vzácné reliktní květeny.
Ochrana nejstarší dosud objevené stanice člověka na našem území a zároveň naleziště vzácné reliktní květeny.
| Rozloha | 24,65 ha |
| Nadmořská výška | 360 - 517 m |
| Území je zvláště chráněno od | 9. 1. 1960 |
| Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP SCHKO Poodří |
| Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Převážná plocha chráněného území se nachází na vápencích až vápencových brekciích svrchně jurského až spodně křídového stáří, tzv. štramberských vápenců, které jsou masivní, petrograficky diferencované, s proměnlivou texturou i barvou a značným množstvím fosilií. Jejich pravá mocnost se odhaduje až na 500 m. Kromě vápenců se v území vyskytují např. i pískovce a silicity spodní až svrchní křídy. Nejznámějším krasovým jevem v NPP Šipka je vlastní jeskyně Šipka, která představuje poslední ze tří významných jeskyní kotoučského bradla. Dalšími podzemními krasovými jevy jsou drobné krasově rozšířené pukliny či abri. Z povrchových krasových jevů se v území nacházejí slabě vyvinuté obecné škrapy a oblé zahloubeniny – studňovité škrapy. Selektivním zvětráváním odhalená skalní stěna Jurova kamene pak tvoří výrazné geologické rozhraní mezi vápencovým tělesem a méně odolnými pískovci.
Území NPP Šipka je téměř celé pokryté lesem. K nejčastějším typům lesních porostů patří suťové lesy a květnaté bučiny s lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) nebo kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos). Bylinné patro doplňují i zástupci orchidejí jako je např. vstavač mužský (Orchis mascula), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) nebo parazitický druh hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Plošně málo zastoupená nelesní společenstva reprezentuje vegetace suchomilných trávníků či vegetace skalních štěrbin s lomikámenem trojprstým (Saxifraga tridactylites), rozchodníkem ostrým (Sedum acre), rozchodníkem bílým (Sedum album) a také kapradinami sleziníkem routičkou (Asplenium ruta-muraria) a bukovníkem vápencovým (Gymnocarpium robertianum). Z říše hub zde můžeme narazit na některé málo rozšířené a zajímavé druhy jako je kornice otrubičnatá (Encoelia furfuracea), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes) nebo kačenka česká (Verpa bohemica).
Les je útočištěm četných druhů ptáků, z nichž je možné jmenovat datla černého (Dryocopus martius), strakapouda velkého (Dendrocopos major) i strakapouda malého (Dendrocopos minor), lejska šedého (Muscicapa striata). Z netopýrů, létajících savců, se zde vyskytuje netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a netopýr velký (Myotis myotis). V okrajových partiích nachází vhodné podmínky pro svůj život beznohá ještěrka slepýš křehký (Anguis fragilis). Neopomenutelná je skupina bezobratlých živočichů, ze které bylo v území zaznamenáno přes 200 druhů brouků, přičemž někteří jsou zařazeni v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. K barevně nápadným broukům patří např. zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), kozlíček dvojtečný (Oberea oculata) či svižník polní (Cicindela campestris). Okolo roku 1930 vyhynul pro území endemický poddruh velikostně i barevně nepřehlédnutelného motýla jasoně červenookého (Parnassius apollo ssp. strambergensis). Současná populace tohoto znovu vysazeného druhu pochází ze Slovenska z Malé Fatry.
Péče o území se soustřeďuje především na nelesní společenstva. Výřezem nežádoucích náletových dřevin ze skalních stěn se udržuje a podporuje vegetace skalních štěrbin. Kosení travních porostů na Jurově kameni a některých místech ochranného pásma představuje vhodný management pro tento typ společenstva s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
V území je zakázáno poškozovat stromy, keře i byliny. Stejně tak není povoleno rozdělávat ohně či kopat jámy a sondy.