Národní přírodní rezervace Bukačka

Předmět ochrany

Smíšený bukosmrkový pralesovitý porost s velmi bohatou květenou

Geologie

Převládajícími půdními typy rezervace jsou extrémní podzol v nejvyšších polohách a humusový podzol v nižších polohách. Půdní reakce je silně až velmi silně kyselá. Půdotvornými substráty jsou hlavně svor a svorová rula.

Flóra

Většinu území NPR Bukačka pokrývá les, který tvoří buko-smrkové porosty a horské smrčiny. Z hlediska diverzity jsou významná četná prameniště a především 2 horské louky.
 Vysoká rostlinná druhová bohatost území je ovlivněna půdními poměry - zatímco ve vrcholových partiích Orlických hor téměř výhradně převládají na živiny chudé podzoly a roztroušeně i rašelinné půdy, v NPR Bukačka se uplatňuje i zamokřená hnědá lesní půda s mocnými vrstvami humusu. Pro Bukačku jsou typická četná lesní prameniště na západních svazích orlickohorského hřbetu, kde na jaře kvetou tisíce bledulí.
Přibližně ve středu rezervace se otevírá nelesní enkláva představující jednu z nejcennějších částí Bukačky a Orlických hor. Bezlesí je rozděleno cestou na horní a dolní louku. Jedná se o jedny z nejvýše položených luk v Orlických horách. Při hranici s Polskem se rozkládá nejsušší část horní louky se zapojeným horským smilkovým trávníkem, kde se vyskytují významné druhy jako pětiprstka žežulník, prha arnika a běloprstka bělavá. Na tuto plochu navazuje mozaika vlhkých luk. Relativně slatinný charakter těchto partií potvrzují výskyty různých druhů rašeliníků. Obdobná společenstva vlhkých a rašelinných až slatinných luk se objevuje i na dolní louce, která je charakteristická četným výskytem tučnice obecné a patří k jedné z nejcennějších částí NPR. Tato společenstva jsou typická vysokým výskytem vzácných a ohrožených druhů např. prstnatec fichsův, prstnatec májový, upolín evropský a kozlík dvoudomý.

Fauna

V rezervaci byla zjištěna celá řada obratlovců. Ze spektra drobných savců jsou zde významnými druhy např. hraboš mokřadní, rejsek horský, plšík lískový. Pro Bukačku je charakteristická relativně velká početnost našeho nejmenšího savce, rejska malého, kterému právě nejvíce vyhovují rašeliniště, vlhčí podmáčené louky a jehličnaté či listnaté lesy. V subalpinských polohách je dokonce početnější než rejsek obecný. Z dalších obratlovců jsou pro lokalitu významní obojživelníci a plazi např. čolek horský, ještěrka živorodá, slepýš křehký a zmije obecná. Lokalita je významná i z ornitologického hlediska. Již historii patří nálezy tetřeva hlušce. Naposledy byl tento druh poblíž NPR Bukačka pozorován v roce 1962. Tetřívek obecný, který v Orlických horách hnízdil pravidelně do konce 70. let 20. století, byl u Bukačky naposledy pozorován v r. 1978. V současné době se v NPR Bukačka vyskytují zejména druhy vázané na doupné lesní porosty.
NPR Bukačka je významná i z hlediska bezobratlých. Obecně jsou pro tuto lokalitu významné především saproxylické druhy hmyzu, tedy ty, které žijí v některé části svého vývoje na mrtvém nebo tlejícím dřevě, jsou to například roháček jedlový a nosorožík kapucínek.
Většina významných druhů živočichů je vázána na les pralesovitého charakteru, jehož součástí jsou různé věkové kategorie dřevin a zejména staré rozpadající se stromy, jejich zlomy, doupné stromy s různým charakterem dutin i mrtvé dřevo v různém stupni rozkladu. To jsou zásadní faktory pro výskyt v současné době vzácných druhů živočichů.

Způsoby péče o území

Péče o luční lokalitu v NPR Bukačka spočívá v kosení, odstraňování náletových dřevin a údržbě lučních okrajů, vyhrabávání stařiny a občasné narušování drnů. Kosení je tradiční způsob obhospodařování mezofilních, vlhkých pcháčových a rašelinných luk a vhodnou alternativou pro údržbu smilkových trávníků. Zachovává bezlesý charakter území, udržuje druhovou pestrost a charakter luk. Vzhledem k tomu, že bezlesé enklávy národní přírodní rezervace Bukačka jsou prostorově omezený ostrov bezlesí ve velkém lesním komplexu, kosení je prováděno mozaikovitě s meziročním střídáním ploch seče v daném biotopu. Toto opatření je nezbytné z důvodu zachování diverzity hmyzu. Odstraňování různě starých náletových dřevin a zamezení zarůstání lučních enkláv a částečně otevřených lesních pramenišť je žádoucí vzhledem k zachování nelesních rašelinných a prameništních společenstev v maximálním plošném rozsahu. Zástin dřevinami by totiž mohl vést k degradaci těchto světlomilných společenstev a k redukci až zániku populací řady vzácných a ohrožených druhů rostlin. Vyhrabávání staré trávy (tzv. stařiny) je šetrný zásah, který uvolňuje prostor, zabraňuje zapojení travního porostu, vytváří místa s volnými půdními ploškami. Volné plošky jsou důležité pro uchycení semen prhy arniky a také běloprstky bělavé.

Víte že