Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády

Předmět ochrany

Přirozené lesní porosty tvořené především suťovými lesy a květnatými a acidofilními bučinami; hluboce zaříznutý skalní kaňon s přirozeným tokem říčky Huntavy s vodopády a s četnými peřejemi; populace vzácného a ohroženého druhu rostliny šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), včetně jeho biotopu; populace vzácných a ohrožených druhů živočichů netopýra černého (Barbastella barbastellus), netopýra velkého (Myotis myotis) a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), včetně jejich biotopů

Geologie

Rešovské vodopády leží na rozhraní dvou regionálních geologických jednotek, a to moravskoslezského spodního karbonu (kulmu) a hornin vrbenské skupiny. Vystupují zde tři různé typy hornin, které významně ovlivňují morfologii údolí Huntavy:

1. Kaňonovitá soutěska nad vodopádem je vymleta napříč obrovským porfyroidním tělesem. Hornina má světlou barvu s šedavým nebo nažloutlým tónem. Hladká skalní stěna hlavního vodopádu je obnažena plochou foliace.
2. Pod vodopádem se údolí výrazně rozšiřuje a tok zmírňuje svůj spád. Změna poměrů je důsledkem jiného podloží v úseku pod vodopádem a jeho levého svahu a jiného typu horniny. Jedná se o pás slabě metamorfovaných bazických efuzív – diabasů a diabasových tufů. Mají tmavou barvu a přítomnost chloritu způsobuje nazelenalý odstín. Především na tyto horniny je vázán výskyt čočkovitých poloh s magnetitem, který byl v minulosti těžen. Ústí dobývací štoly je cca 50 m jihovýchodně od vodopádu.
3. Směrem po proudu asi 250 m od vodopádu jsou diabasy vystřídány flyšovým andělskohorským souvrstvím, v němž se střídají slabě metamorfované droby, prachovce a břidlice. Tato geologická hranice – tzv. andělskohorské nasunutí – odděluje vrbenskou skupinu devonského stáří (porfyroidy, diabasy) a andělskohorské souvrství svrchnodevonského až spodnokarbonského stáří, které je součástí moravskoslezského kulmu (droby a břidlice).

Všechny jmenované horniny jsou dobře odkryté a viditelné. Lze na nich sledovat litologický vývoj, tektoniku a metamorfní procesy.

Jako pozoruhodný geomorfologický fenomén lze označit hluboce zaříznuté kaňonovité údolí řeky Huntavy (hloubka 70–120 m) se skalními soutěskami, vodopády a peřejemi. Příkré údolní svahy jsou tvořeny mnoha skalními stěnami (Soví skála až 32 m výšky), skalními stupni s puklinami a balvanitými pokryvy. Unikátní je cca 200 m dlouhá a 6–10 m široká skalní soutěska s erozními tvary, skalními věžemi a stěnami, balvany, převisy, peřejemi, tůněmi, vývařišti a vodopády, z nichž největší má výšku 10 m.

Flóra

Značná část zdejších lesních porostů přesahuje výrazně stáří 100 let a neobvykle početné zastoupení zde má jedle bělokorá, v průměru takřka 13%, což se blíží potenciálnímu přirozenému zastoupení. Lesy jsou zde současně zařazeny do 4. LVS, s ohledem na poměrně hojně se vyskytující dřeviny indikující tento stupeň (zejména habr obecný, lípy, javor mléč). Nutno zde však brát zřetel i na tzv. zvrat tepelných pásem v důsledku značného vlivu teplotní inverze, která způsobuje, že pod pásmem nižšího vegetačního stupně se vyskytují podmínky typické pro vegetační stupeň vyšší. Je to způsobeno hlubokým údolním zářezem.

Ze vzácných mechorostů zde roste např. šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) nebo ježenka Rossatiho (Cololejeunea rossettiana).

Fauna

V území se nacházejí pozůstatky starých důlních dobývek po těžbě železné rudy s podzemními prostory, které využívají jako zimoviště netopýři (především netopýr černý, netopýr velký a vrápenec malý). Z ptáků bylo zaznamenáno hnízdění čápa černého, jestřába lesního a výra velkého.

Víte že