Přírodní rezervace Pod Vrchmezím

Předmět ochrany

Ochrana původního smíšeného vysokohorského lesa.

Geologie

Přírodní rezervace je vyhlášena na severním svahu vrcholu Vrchmezí (1084 m.n.m.), jehož geologický podklad tvoří svorová rula a granitický svor. Většinou relativně nízký obsah minerálních živin v těchto lesních půdách podmiňuje acidofilní charakter bylinné vegetace, v níž se uplatňují zejména brusnice borůvka a vysoké kapradiny.

Flóra

Jádro rezervace je součástí lesnické genové základny pro velmi odolný horský ekotyp smrku (mnozí jedinci PR jsou výběrové semenné stromy). Pro celou rezervaci, a to zejména pro její dolní část, je proto příznačná převaha smrku nad bukem. Nejstarší smrky zde dosahují úctyhodného věku cca 270 let a buky 220 let.
Cenná lesní společenstva se zachovala v centrální části nad Knížecí cestou, kde mají smrkové bučiny s javorem klenem místy až pralesovitý charakter. Starší lesní porosty jsou světlé se zapojeným bylinným patrem s dominantní brusnicí borůvkou. Ze zajímavých druhů rostlin lze pozorovat např. podbělici alpskou. Kapradiny jsou zastoupeny kapradí rozloženou a papradkou horskou. V těchto smrkových porostech se objevují zbytky buku, klenu a jeřábové kotlíky, místy je patrné zmlazení buku, smrku, případně jeřábu. Ve stromovém patře převládá v horní etáži smrk, jehož procento výskytu se zvyšuje k okrajům rezervace. Buk tvoří obvykle spodní etáž stromového patra. Typický je v některých částech výskyt mladších relativně pokroucených buků v podrostu smrku, což bylo zřejmě způsobeno okusem zvěře při odrůstání bukového zmlazení. Bylinný podrost acidofilních bučin je většinou sporadický, pouze v prosvětlených místech se objevují ostrůvkovitě porosty brusnice borůvky včetně zmlazení buku a smrku. Na bohatších a humózních stanovištích, často v okolí pramenišť a potoků, se po celém území nachází drobné fragmenty klenových bučin. Stromové patro je vedle dominantního buku lesního a smrku ztepilého tvořeno javorem klenem.
Velmi pěkné bučiny s fragmenty bohatších klenových bučin se nachází v severovýchodní části ochranného pásma včetně několika pramenišť. V této oblasti chudé acidofilní bučiny hřebenových partií přechází ve středních a nejníže položených místech v horské klenové až květnaté bučiny.  Velké obohacení do území vnáší lesní prameniště v západní části často na kontaktu nebo přímo na toku drobných sezónních bystřin.

Fauna

Vyskytuje se zde typická fauna hřebenového smíšeného lesa. Z ptáků zde můžeme pozorovat i vzácnější druhy jako jsou holub doupňák, krkavec velký, sýc rousný, ořešník kropenatý a na jaře za soumraku lze při troše štěstí zaslechnout i vzácnou sluku lesní. Z drobných savců plšíka lískového, rejska horského, veverku obecnou. Typickým obyvatelem letních osluněných pasek je ještěrka živorodá a zmije obecná, v drobných tůních žije čolek horský. Za letních soumraků lze sledovat lov lesních netopýrů, chytajících noční motýly.

Způsoby péče o území

Cílem managementových opatření je vytvoření smíšeného horského lesa. Žádoucí je podpora přirozeného zmlazení, nastartování autoregulačních procesů a případné ponechání porostů samovolnému vývoji. Dále v zájmu podpory živočichů využívajících dutiny ve stromech nejsou z porostů přírodní rezervace káceny ani nijak odstraňovány dutinové stromy. Na území přírodní rezervace se dále neodstraňují padlé a rozkládající se kmeny s větvemi v bučinách, neboť příznivě působí na rozvoj hub a hmyzu. Snahou do budoucna je udržení smíšeného charakteru porostů rezervace i za cenu dosadeb chybějících dřevin (jedle, buk) a rekonstrukcí porostů. V posledních desíti letech byly započaty dosadby jedlových kotlíků do rozpadajících se smrčin. Na území rezervace jsou umístěny tři budky pro sýce rousného.

Omezení pro návštěvníky

Území přírodní rezervace je návštěvníkům volně přístupné, kromě oplocených ploch.

Víte že