Přírodní rezervace Mokřad pod Tipečkem

Předmět ochrany

Podmáčená louka a mokřad s charakteristickými přírodními společenstvy vázanými na toto specifické prostředí, s podložím drahanského kulmu na východním okraji Moravského krasu.

Geologie

Lokalita se nachází na nekrasovém podloží drahanského kulmu na východním okraji Moravského krasu. Nenajdeme zde tedy vápenec, ale droby či břidlice. Půdy jsou zde těžší, jílovitohlinité až jílovité.

Flóra

Na lokalitě se vyskytuje několik typů rostlinných společenstev, které se zde vyvinuly v závislosti na hladině spodní vody a způsobu obhospodařování konkrétního stanoviště. Setkáváme se zde s plynulým přechodem jednotlivých typů od podmáčených luk svazu Calthion, který je v území zastoupen několika asociacemi, až k loukám svazu Arrhenatherion. Setkáme se zde tedy s tužebníkovými lady, vegetací vysokých ostřic, pcháčovými loukami i ovsíkovými mezofilními loukami. Za botanicky nejhodnotnější jsou považovány právě společenstva mokřadních luk s výskytem úpolínu evropského (Trollius altissimus). Z dalších druhů jmenujme hojnou ostřici trsnatou (Carex cespitosa), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), z mechorostů se vyskytuje vzácnější jílovka luční (Braidleria pratensis). V minulosti se zde vyskytovaly také další druhy rostlin jako tolije bahenní (Parnassia palustris), prstnatec májový (Dactylorrhiza majalis) nebo kosatec sibiřský (Iris sibirica), které však zřejmě vlivem sušších let vymizely.

Fauna

Z živočichů se na území rezervace pravidelně vyskytují a rozmnožují zejména obojživelníci -

kuňka ohnivá (Bombina bombina), ropucha zelená a obecná (Bufo viridis a B. bufo), skokan hnědý a štíhlý (Rana temporaria a R. dalmatina), čolek obecný a horský (Triturus vulgaris a T. alpestris). Významný je i výskyt některých plazů, kteří se na lokalitě a v jejím bezprostředním okolí pravidelně vyskytují - ještěrka obecná a živorodá (Lacerta agilis a L. vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix), užovka hladká (Coronera ausriaca) a zmije obecná (Vipera berus). Na území lze předpokládat výskyt ještě dalších vzácných a ohrožených živočichů, včetně bezobratlých. Bylo zde zjištěno 121 druhů brouků z 21 čeledí. Druhově nejbohatší byla čeleď nosatců (Curculionidae) s 22 druhy a čeleď mandelinkovitých (Chrysomelidae) s 20 druhy. Z nosatců je významný nález reliktního bezkřídlého druhu Donus oxalidis, který žije v horských oblastech Karpat. Jeho přítomnost v oblasti Moravského krasu je velmi pozoruhodná. Dalším zajímavým druhem nosatce je Scleropterus serratus, který žije ve střední Evropě v horách na březích potoků, hlavně na Geum rivale L., Filipendula ulmaria L. a řadě dalších rostlin z čeledi Rosaceae. Z vodních brouků čeledi potápníkovitých (Ditiscidae) je významný výskyt acidofilního druhu Hydroporus striola. Z motýlů se vyskytuje vzácný modrásek bahenní (Maculinea nausithous) vázaný na kvetoucí krvavec toten (Sanguisorba officinalis).

Způsoby péče o území

Posláním rezervace je ochrana prameniště, podmáčené louky a mokřadu s charakteristickými přírodními společenstvy vázanými na toto specifické prostředí. Jedná se o komplex mezofilních až mokřadních luk v aluviu drobného periodického vodního toku, který

v minulosti vznikl po odlesnění původních porostů údolních olšin. Tato sekundární společenstva se udržela do dnešní doby díky pravidelnému obhospodařování, hlavně sečení, které bylo v minulosti na některých plochách kombinované s pastvou. Podmáčené části se tedy v minulosti využívaly jako jednosečné louky s produkcí sena podřadné kvality (ruční sečení koncem léta) a občasné pastviny, sušší části pak jako dvousečné louky s občasnou pastvou dobytka. Hlavním ekologickým faktorem ovlivňujícím společenstva je povrchová voda. Na jaře vlivem těžkých nepropustných půd vystupuje hladina podzemní vody na části lokality těsně k půdnímu povrchu a na půdní povrch, kde několik týdnů stagnuje. Častým jevem bývá i záplava mělkých depresí srážkovou vodou v letních měsících s následnou stagnací. Zvýšená hladina spodní vody je do značné míry také důsledek přehrazení (periodického) vodního toku lesní cestou s poměrně úzkou propustí. Intenzivní provlhčení horních vrstev půdy v první polovině vegetačního období ovlivňuje i humusotvorné procesy a má vliv i na částečný rašelinotvorný proces na lokalitě. Koncem léta hladina podzemní vody klesá často i do hloubky kolem 0,3 - 0,5 m. Humusový horizont značně prosychá a zrašelinělé organické sedimenty podléhají humifikaci.

V současnosti se pod vedením AOPK ČR část plochy mokřadu každoročně kosí v pozdním létě křovinořezem a hmota se vyhrabává, druhá část však zůstává záměrně nepokosená, aby mohl hmyz vegetovat a případně přezimovat ve stařině. V následném roce se plochy vymění. Sušší část rezervace se kosí těžkou technikou dvakrát ročně. Probíhá zde také sledování vlivu péče kosením na několika založených trvalých plochách.

Víte že