Slatinná louka a mokřadní olšina tvořící biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů včetně populací popelivky sibiřské a vrkoče bažinného, typy přírodních stanovišť a druhy, pro které byla jiným právním předpisem vyhlášena evropsky významná lokalita Klokočka a které se nacházejí na území NPP.
| Rozloha | 3,46 ha |
| Nadmořská výška | 220 - 250 m |
| Území je zvláště chráněno od | 14. 1. 1956 |
| Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP SCHKO Kokořínsko - Máchův kraj |
| Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Podmáčená olšina a slatiny v nivě Bělé 300 m severně od Malého Rečkova. Horninový podklad tvoří svrchnokřídové vápnité pískovce jizerského souvrství, které vystupují ve svazích údolí. V nivě se vyvinuly gleje, pseudogleje a fluvizemě.
Téměř celé území, s výjimkou okrajových částí, je mozaika mokřadních biotopů – olšin, rákosin, ostřicových porostů a slatinné vegetace. Ve stromovém patře olšin převažuje olše lepkavá, mokřadní olšiny (Carici acutiformis – Alnetum) zaujímají více jak polovinu území. Bylinné patro olšin není druhově bohaté, nalezneme zde převážně vysoké ostřice (ostřice ostrá Carex acutiformis, ostřice štíhlá Carex gracilis, ostřicí měchýřkatá Carex vesicaria), doplněné jen několika málo druhy krtičník stinný (Scrophularia umbrosa), přeslička bahenní (Equisetum palustre), smldník bahenní (Peucedanum palustre), hojně v olšinách i rákosinách se vyskytuje kapradiník bažinný (Thelypteris palustris). Dále se zde vyskytuje šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata) nebo mochna bahenní (Comarum palustre). Vlivem znečištění Bělé se zde uplatňují i ruderální druhy. Podél Bělé nalezneme typickou potoční vegetaci s potočnicí zkříženou (Nasturcium x sterile) či potočníkem vzpřímeným (Berula erecta).
Dalším častým společenstvem je vegetace vysokých ostřic (Magnocaricion), která se vyvinula v místech se stále stagnující vodou hojně se vyskytuje ostřice trsnatá (Carex paniculata), vzácně ostřice odchylná (Carex appropinqua), ostřice ostrá (Carex acutiformis), ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus).
Nejcennější část území je slatinná louka s výskytem orchidejí prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris) či bradáčkem vejčitým (Listera ovata). Z dalších vzácných druhů zde nalezneme kozlík lékařský (Valeriana dioica), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), toliji bahenní (Parnassia palustris), sítinu uzlíkatou (Juncus subnodulosus) nebo sítinu sivou (Juncus inflexus). Nejvýznamnější rostlinou je zde popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), vyskytuje se jak na slatinném bezlesí, tak ji nalezneme v rozvolněné olšině či lemových společenstvech, řídkých rákosinách. Při větším zástinu tento druh zůstává sterilní i několik let. Druh kvete v pozdním létu, semena dozrávají v září. Její lokality jsou považovány za relikt jejího většího rozšíření v raném postglaciálu. Na okraji nivy dominuje bezkolenec, v sušších částech se šíří nežádoucí třtina křovištní (Calamagrostis epigejos).
Na Klokočce se vyskytuje silná populace drobného měkkýše vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana) a Perpolita petronella, které řadíme společně s popelivkou mezi glaciální relikty. Z dalších plžů byl zde nalezen Anisus vortex a točenka plochá (Valvata cristata). Z dalších typických druhů bezobratlých slíďák Hygrolycosa rybrofascidata nebo plachetnatky Achileta misera a Taranuctus setosus, skákavka Marpissa radiata. V mokřadních porostech se vyskytuje cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), z dalších zajímavých ptáků linduška lesní (Anthus trivialis). V okolí hnízdí jestřáb lesní (Accipiter gentilis).
Péče spočívá v pravidelném kosení lokalit a redukci olšových porostů. Cílem je zachování populace popelivky sibiřské a udržení bezlesí v nivě Bělé.