Přírodní útvar s výskytem a) křovinných a lesních ekosystémů mokřadních vrbin, mokřadních olšin, rašelinných lesů, lužních lesů a bučin, b) mokřadních a vodních ekosystémů slatinných a přechodových rašelinišť, rákosin a vegetace vysokých ostřic a makrofytní vegetace vodních toků, c) travinných ekosystémů luk a pastvin, d) biotopů vzácných a ohrožených druhů rostlin hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba) a rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), včetně jejich populací, e) biotopů vzácných a ohrožených druhů živočichů mihule potoční (Lampetra planeri), blatnice skvrnité (Pelobates fuscus) a bobra evropského (Castor fiber), včetně jejich populací a f) mofet (přírodní vývěry oxidu uhličitého a hélia) a přírodních vývěrů minerálních vod.
Rozloha | 144,79 ha |
Nadmořská výška | 426 - 466 m |
Území je zvláště chráněno od | 15. 4. 2017 |
Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP SCHKO Slavkovský les |
Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Území národní přírodní památky leží v tektonické mezihorské sníženině Chebské a Sokolovské pánve. Pánve jsou od sebe odděleny kynšperským prahem tvořeným mírně tektonicky zdviženou krou svorů. Obě pánve mají poněkud odlišné rysy - Chebská pánev je široká, protažená ve směru sever–jih, zcela vyplněná písečnými, jílovými či štěrkovými sedimenty, které utváří rozsáhlé plošiny. Vývěry minerálních vod a plynů ve formě mofet jsou soustředěny podél Hrzínského zlomu v jižní části národní přírodní památky.
Vegetaci v národní přírodní památce tvoří zejména jasano olšové luhy, které se přirozeně vyskytují podél vodních toků. V trvale zamokřených terénních sníženinách přecházejí do mokřadních olšin. Přilehlé luční formace tvoří tužebníková lada a pcháčové louky. V údolních a prameništních polohách s dostatečným přísunem podzemních vod se vyskytují slatiniště a přechodová rašeliniště. Zde lze najít mj. silně ohroženou hrotnosemenku bílou (Rhynchospora alba), rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) či klikvu bahenní (Oxycoccus palustris). Mezi další ochranářsky významné druhy patří prha arnika (Arnica montana), vrba plazivá (Salix repens) nebo vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).
Vzhledem k dlouhodobé absenci pravidelného hospodaření zde bohužel došlo k rozšíření invazního bolševníku velkolepého a netýkavky žláznaté.
Místní chladné vody s písčito-štěrkovým dnem hostí mihuli potoční (Lampetra planeri) a mníka jednovousého (Lota lota). Z obojživelníků lze v mokřadech spatřit čolka obecného (Triturus vulgaris), rosničku obecnou (Hyla arborea), skokana zeleného (Rana kl.esculenta) či blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus). Na území rezervace zaletují velké druhy ptáků jako např. luňák červený (Milvus milvus), volavka bílá (Egretta alba) či jestřáb lesní (Accipiter gentilis). V nepřístupných, klidových částech rezervace má pravidelné hnízdiště jeřáb popelavý (Grus grus). V břehových porostech po celé délce toku nechává stopy své činnosti bobr evropský (Castor fiber), jehož populace je zde trvalá. Jednotlivě se objevuje i vydra říční (Lutra lutra).
Pro vodní tok a doprovodná koryta je navržen bezzásahový režim. Břehové porosty budou do budoucna postupně upravovány směrem k přírodě blízké druhové skladbě. Na slatinných plochách je plánováno průběžné odstraňování náletových dřevin a křovin k zachování stabilního bezlesí. Invazní rostliny budou na celém území národní přírodní památky aktivně likvidovány.
...vývěry minerálních vod a plynného oxidu uhličitého v mokřadech podél říčky Plesná jsou nápadnými projevy přirozeného odplyňování Chebské pánve podél Hrzínského zlomu? Z dosavadních výzkumů bylo zjištěno, že zde existují trhliny do velkých hloubek zemské kůry, o čemž svědčí přítomnost izotopů helia. V mofetu Bublák naměřili pracovníci GFZ Potsdam poměr izotopů helia 6,2 krát vyšší než je hodnota vzdušného helia, což je nejvyšší hodnota v Evropě. Takové hodnoty jsou známy jen u aktivních sopek, jako je např. Etna. (Zdroj:Česká geologická služba: http://lokality.geology.cz/2537)