Přírodní památka Podhorní slatě

Předmět ochrany

významná populace hnědáska chrastavcového a komplex přechodových rašelinišť, slatinišť a mokřadních luk

Geologie

Geologickým podkladem lokality jsou rašeliny, fluviální písčito-hlinité a deluviální hlinito-písčité sedimenty, v okolí pak převládají amfibolity, které jsou charakteristické pro tuto část Tepelských vrchů.

Flóra

Podhorní slatě představují výjimečně zachovalý soubor mokřadních, slatinných a rašelinných luk se vzácnou květenou. Roste zde celá řada zvláště chráněných druhů jako je vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ostřice Davallova (Carex davalliana), ostřice blešní (Carex pulicaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), kruštík bahenní (Epipactis palustris) nebo hojný prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Vzácně zde můžeme nalézt i všivec lesní (Pedicularis sylvatica), prhu arniku (Arnica montana) nebo masožravou tučnici obecnou (Pinguicula vulgaris). Přírodní památka je ukázkou typické vegetace mokřadních luk na Tepelsku s charakteristickým vysokým zastoupením čertkusu lučního (Succisa pratensis). Přestože tato rostlina nepatří mezi zvláště chráněné, jde o druh velmi významný, neboť je u nás jedinou živnou rostlinou hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia).

Fauna

Podhorní slatě jsou významnou lokalitou s populací jednoho z nejohroženějších denních motýlů Evropy – vzácného hnědáska chrastavcového, který dnes žije v rámci České republiky pouze v Karlovarském kraji. V současné době je známo jen několik desítek lokalit s vitální populací tohoto ohroženého motýla. Pro svůj život potřebuje nejen pestrou krajinnou mozaiku tvořenou trávníky se živnou rostlinou, ale i závětrné kouty s křovinami a květnaté louky sloužící jako zdroj nektaru. Důležité jsou také nepokosené plochy s vyšším porostem, které využívá jako úkryty a nocoviště.

Na území přírodní památky byl zjištěn nepravidelný výskyt několika významných ptačích druhů. Ojedinělě byla zaznamenána křepelka polní (Coturnix coturnix), chřástal polní (Crex crex), ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) nebo krkavec velký (Corvus corax). V nekosených částech lokality bylo zaznamenáno hnízdění bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Lokalita je domovem i některých ohrožených druhů plazů a obojživelníků – zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) nebo ropuchy obecné (Bufo bufo).

Způsoby péče o území

Jedním z hlavních úkolů péče o přírodní památku je zajistit přežití populace hnědáska chrastavcového. V místech s početnějším výskytem čertkusu je, podle dosavadních zkušeností, nezbytné kosit rostliny v době letu dospělců a jako nejvhodnější se tedy jeví částečná seč prováděná v červnu. Na plochách v botanicky nejcennější střední části území s koncentrovaným výskytem zvláště chráněných druhů rostlin preferujích pouze občasné zásahy a pro něž je červnová seč nevhodná, se hnědásek chrastavcový zpravidla nerozmnožuje a nedochází zde ke konfliktu. Na těchto plochách je však nutno zabránit expanzi nežádoucích dřevin, zejména postupně regulovat nálety smrku. Jedním ze způsobů, jak posílit populaci hnědáska je posílení populace jeho živné rostliny, čehož lze docílit narušováním půdního povrchu a následným osetím semeny. 

Víte že