Litorální vegetace (zblochanové a rákosové porosty), křovité vrbové porosty, přechodová rašeliniště a ostřicové, polokulturní až kulturní louky na západním břehu Horusického rybníka a v jeho výtopě. Vynikající botanická lokalita je i hnízdištěm mnoha chráněných vodních ptáků.
| Rozloha | 47,02 ha |
| Nadmořská výška | 416 - 419 m |
| Území je zvláště chráněno od | 1. 11. 1990 |
| Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP Jižní Čechy |
| Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Podloží je tvořeno světlými kaolinickými pískovci až slepenci a pestrými a bělošedými jílovci svrchní křídy v rámci svrchního oddílu klikovského souvrství (coniak - santon). Kvartérní pokryv je zastoupen na okraji území sprašemi, sprašovými hlínami, fluviálními nivními sedimenty (Bukovský potok) a na převážné části území holocenním ložiskem slatinné rašeliny přecházejícím do rybníka. Rašeliniště je pravděpodobně částečně syceno vývěry podzemní vody, jejíž proudění v této části CHKO směřuje k Horusickému rybníku.
PR Horusická blata, foto RNDr. Jan Ševčík
Z hlediska ochrany fytogenofondu je nejdůležitější především pruh nezpevněných půd v akumulačním prostoru ústí Bukovského potoka pokrytých společenstvy svazu Carici - Rumition virosae s výskytem populací kapradiníku bažinného (Thelypteris palustris), pryskyřníku velkého (Ranunculus lingua), kapradi hřebenité (Dryopteris cristata), ostřice dvoumužné (Carex diandra), zábělníku bahenního (Comarum palustre), bazanovce kytkokvětého (Naumburgia thyrsiflora), vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), všivce bahenního (Pedicularis palustris), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a bradáčku vejčitého (Listera ovata). Souvislé plochy rákosu (Phragmites australis) plynule přecházejí v rozsáhlé plochy ostřic (Magnocaricion elatae), do kterých pronikají křovité formace vrb (Salicion cinereae). V severní části ve směru k obci Horusice se k nim přidávají nálety břízy bělokoré (Betula pendula), olše lepkavé (Alnus glutinosa), borovice lesní (Pinus sylvestris) a topolu osiky (Populus tremua). V největší a nejstarší uzavřené olšině povrch rašeliniště degraduje a tvoří se slatina. Přilehlé kulturní louky přirozeně navazují na ostřicové nebo vrbové formace a nacházejí se v různém stupni podmáčení.
PR Horusická blata, foto RNDr. Jan Ševčík
Lokalita je především významným hnízdištěm na litorální porosty a mokré louky vázaných druhů ptáků. Hnízdí např. čírka modrá (Anas querguedula), chřástal vodní (Rallus aquaticus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), břehouš černoocasý (Limosa limosa), vodouš rudonohý (Tringa totaus), linduška luční (Anthus pratensis), konipas luční (Motacilla flava), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), cvrčilka zelená (L. naevia), slavík modráček (Luscinia svecica) a sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Počátkem osmdesátých let hnízdil bukač velký (Botaurus stellaris), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) a výjimečně moták lužní (Circus pygargus). Horusický rybník je jedním ze čtyř nejvýznamnějším shromaždišť vodních ptáků v době migrací na Třeboňsku (až deset tisíc exemplářů).
Zrzozávka rudozobá, foto RNDr. Jan Ševčík
Území rezervace je ovlivňováno intenzivním hospodařením na Horusickém rybníce i na okolních zemědělských pozemcích. Obhospodařované louky jsou koseny nepravidelně v závislosti na jejich zamokření. Zvýšená eutrofizace způsobuje zvětšování ploch nitrofilních, hlavně zblochanových porostů na úkor přirozenějších rákosových společenstev a rychlejší rozšiřování náletů vrb a ostatních druhů dřevin.
PR Horusická blata, foto RNDr. Jan Ševčík
Území není přístupné veřejnosti.
PR Horusická blata, foto Ing. Josef Hlásek
Území leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko