Biotopy a populace vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, zejména pěchavy slatinné (Sesleria uliginosa), rdestu trávolistého (Potamogeton gramineus) a skokana skřehotavého (Rana ridibunda) v mokřadních společenstvech slatinných a bezkolencových luk a rákosin a ve vodních společenstvech Kopičáckého rybníka.
| Rozloha | 8,31 ha |
| Nadmořská výška | 233 - 238 m |
| Území je zvláště chráněno od | 1. 12. 2007 |
| Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP SCHKO Kokořínsko - Máchův kraj |
| Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Kopičácký rybník byl vybudován uvnitř lesního komplexu obory Kněžičky v pramenné oblasti Dlouhopolského potoka. Volná vodní hladina Kopičáckého rybníka má rozlohu přibližně 2,5 hektaru. Geologickým podkladem území jsou jednak silicifikované vápnité jílovce a slínovce svrchní křídy a podél vodotečí holocénní hlíny a písky. Půdní pokryv tvoří černozemě pelické a pelozemě. Na rybník navazují litorální rákosiny a rozsáhlé slatinné louky, které jsou protnuté sítí odvodňovacích struh. Rybník byl v 90. letech 20. století odbahněn, sediment byl uložen v litorálu rybníka, čímž došlo k jeho částečnému znehodnocení.
V rybníce je rozvoj vegetace vodních rostlin ovlivněn rybí obsádkou. Při nižší obsádce, pokrývají větší část rybničního dna parožnatky, zejména Chara hispida, zaznamenána byla například řečanka přímořská (Najas marina) nebo lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum), při břehu rybníka roste šmel okoličnatý (Butomus umbellatus).
V rozsáhlých litorálních rákosinách rybníka voda v jarním období dosahuje jen několika desítek centimetrů a v létě zaklesá pod půdní povrch. Tam, kde jsou rákosiny méně zapojené, najdeme například drobnou ostřici pozdní (Carex viridula) a také rdest trávolistý (Potamogeton gramineus), který dnes roste v České republice na méně než deseti lokalitách. Ten kolonizoval také tůň nově vytvořenou v roce 2008 a v posledních letech byl zaznamenán i ve vlastním rybníce. Na obnažených místech najdeme některé subhalofilní druhy, například zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum) a štírovník úzkolistý (Lotus tenuis). V okraji rákosin je hojná ožanka čpavá (Teucrium scordium).
Na rákosiny navazuje přibližně čtyřhektarová slatinná louka s dominantní pěchavou slatinnou (Sesleria uliginosa). Hojná je zde také ostřice Hostova (Carex hostiana) a hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), v nejvlhčích částech ostřice Davalova (Carex davalliana). Z dalších vzácnějších druhů zde ojediněle roste prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), česnek hranatý (Allium angulosum) a hořeček nahořklý pravý (Gentianella amarella subsp. amarella).
Vodní biotopy Kopičáckého rybníka využívá k rozmnožování několik druhů žab, mezi nimi skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a čolek obecný (Triturus vulgaris). V řidších rákosinách byl v roce 2008 znovu pro Českou republiku objeven drobný evropsky významný plž svinutec tenký (Anisus vorticulus). Na slatinnou louku je rovněž vázána bohatá populace nevelkého evropsky významného plže vrkoče útlého (Vertigo angustior) a celé společenstvo měkkýšů je hodnoceno jako reliktní, mající blízký vztah k formacím označovaným jako polabské pralouky. Početně zastoupené jsou zde vážky, jichž bylo zaznamenáno 13 druhů. Často je pozorována užovka obojková (Natrix natrix). Území je součástí ptačí oblasti. Hnízdí zde například rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), potápka malá (Tachybaptus ruficollis) nebo moudivláček lužní (Remiz pendulinus).
Společenstva vázaná na biotop rybníka jsou výrazně ovlivňována početností a druhovým složením rybí obsádky, proto je hospodaření na rybníce prováděno extenzivně. V roce 2008 vznikla v litorálu rybníka nová tůň, která je mimo vliv rybí obsádky a proto lépe využitelná pro rozmnožování obojživelníků.
Před vyhlášením Kopičáckého rybníka jako samostatného chráněného území byly slatinné louky udržovány pouze pastvou zvěře chované v oboře. Na místech s nižší hladinou podzemní vody došlo k expanzi bezkolence modrého (Molinia caerulea) a místy i třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios). Proto se slatinné louky i části rákosin v místě výskytu vzácnějších druhů každoročně sečou.