Přírodní památka Růžový kopec

Zhruba 1 km severozápadně od Mikulova najdete Přírodní památku Růžový kopec, obklopenou vinicemi a poli, tak trochu utopenou v okolní intenzivně využívané krajině. Představuje tak významné refugium stepní flóry a fauny, která na okolních pozemcích nenachází vhodné biotopy. Vlastní památku tvoří vrcholová část, terasy a prudké svahy Růžového kopce, jehož nejvyšší vrchol ční do výšky necelých 300 m n.m.

Majky

Ani samotný Růžový kopec neunikl snahám o zvýšení zemědělské produkce. V dobách intenzifikace socialistického zemědělství se zkrátka počítal každý metr čtvereční půdy. Kopec byl zterasován a na srovnaných plochách se mělo začít hospodařit. Od těchto pokusů bylo, pro jejich zjevnou nesmyslnost, časem upuštěno.

Všechno zlé je nakonec k alespoň k něčemu dobré. Na prudkých svazích, oddělujících jednotlivé terasy, našly vhodné útočiště mnohé samotářské včely, vyhledávající přesně takové prostředí – osluněné, vegetací nezarostlé svahy s písčitou půdou. A společně se včelami se tu hojně vyskytují také podivní brouci – majky. Brouci působí nemotorně, především díky obřímu zadečku, který za sebou táhnou.

Majky se bez samotářských včel neobejdou. Poté, co se majka úspěšně spáří, naklade do země tisíce vajíček. Z vajíček se líhnou malé, štíhlé a velmi pohyblivé larvičky, zvané triungulini. Tyto larvičky rychle vyhledají nejbližší kvetoucí rostlinu a usadí se v hojném počtu přímo do květů. Sem ovšem nemíří za potravou. Vyčkávají zde totiž na odvoz. Larvy majek jsou parazity v hnízdech samotářských včel. A do jejich hnízd se dostávají tak, že po příletu opylovače na květ hromadně nastoupí a včela si parazity sama donese až domů. Je to ale loterie. Larvy nastupují na jakýkoliv hmyz, který na květ usedne a zdaleka ne všechna taxi končí tam, kde larvička potřebuje. Na květy usedají i motýli, mouchy a jiný hmyz. Do místa určení se tak dostává jen malá část larev, zbytek hyne (proto také ta zdánlivě zbytečná nadprodukce vajíček). Ty šťastnější v hnízdě samotářské včely prodělávají kompletní přestavbu těla. Poté, co štíhlá larva zlikviduje včelí plod a obsadí medovou komůrku s nashromážděnou potravou, změní se v soudečkovitou nepohyblivou larvu a dál už jen hoduje na potravě, kterou pro své potomstvo nashromáždila včela. Když spotřebuje všechny zásoby, mění se larva v další netypické stádium, nepravou kuklu (pakuklu), a tak přezimuje. Na jaře se larva opět mění z pakukly v beznohou larvu, která se po krátkém čase může proměnit v pravou kuklu. Následuje už jen poslední, nejbouřlivější, fáze vývoje – tělo larvy se v kukle rozpouští v kašovitou hmotu, která se nově přeskládá do podoby dospělého brouka a majka se vyhrabe z podzemního hnízda včely na povrch. A celý cyklus se tak může opakovat.

Kromě složitého vývoje jsou majky zajímavé ještě svou jedovatostí. V jejich „krvi“ (ve skutečnosti hemolymfě) koluje prudký jed – alkaloid kantharidin. Už tři setiny gramu této látky jsou pro člověka smrtelnou dávkou. V nebezpečí majka vypouští z kloubních jamek svých končetin nažloutlou tekutinu – to je právě ona jedovatá hemolymfa. Kantharidin byl součástí mnoha středověkých jedů a dodnes je ve velmi nízkých koncentracích využíván jako afrodisiakum – tzv. španělské mušky.

Další zajímavosti území

Název Růžový kopec odkazuje na hojnou přítomnost keřů šípkové růže. Kromě ní se tu ale vyskytuje mnohem vzácnější příbuzná – růže bedrníkolistá. Ta se od běžného "šípku" liší mimo jiné i tím, že její plody mají černou barvu. Z chráněných druhů rostlin, které se zde vyskytují, lze jmenovat např. kosatec nízký, violku obojetnou nebo kavyl sličný.

Jako podobná území na Pálavě je i Růžový kopec ostrůvkem stepi v okolní nepřívětivé zemědělské krajině a jako takový poskytuje útočiště např. ptákům vázaným na křoviny (ťuhýk obecný, pěnice vlašská) nebo pro ty, které hnízdí na zemi (strnad luční, bramborníček černohlavý).

Více se o území dozvíte např. z plánu péče (viz odkaz níže).

Pavel Dedek