Za národní přírodní památku se vyhlašuje přírodní útvar, určený k ochraně a) travinných a mokřadních ekosystémů luk a pastvin, smilkových trávníků, slatinných a přechodových rašelinišť a rákosin a vegetace vysokých ostřic, b) lesních ekosystémů mokřadních vrbin, lužních lesů, smrčin a pramenišť, c) biotopů vzácných a ohrožených druhů živočichů perlorodky říční (Margaritifera margaritifera), mihule potoční (Lampetra planeri) a hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia), včetně jejich populací, d) systému oligotrofních tekoucích vod sestávajícího z vodních toků Lužního potoka, Rokytnice a Bystřiny, včetně přítoků, pramenišť a přilehlých břehových pozemků.
Rozloha | 468,37 ha |
Nadmořská výška | 538 - 684 m |
Území je zvláště chráněno od | 14. 12. 1989 |
Orgán ochrany přírody | AOPK ČR - RP SCHKO Slavkovský les |
Výpis z rezervační knihy | výpis z rezervační knihy |
Geologické podloží tvoří v největší části území nepravidelně páskovaný chloriticko-sericitický fylit s hojnými čočkami bílého křemene či albitu prvohorního stáří. U Rokytnice se vyskytují nepravidelně páskované fylitické břidlice a rovnoploše břidličnatý chloriticko-sericitický fylit, rovněž prvohorního stáří. Podél toků jsou uloženy kvartérní fluviální písčitojílovité nebo hlinitojílovité náplavy s úlomky hornin a svahové usazeniny všech typů - místy i slatiny a rašeliny. Nejčastějším typem půd jsou hnědé půdy silně kyselé uložené a hnědé půdy podzolované, podél toků se nivních nekarbonátových uloženinách vyskytuje glej, který je v pramenné oblasti Lužního potoka vystřídám pseudoglejem.
Aktuální vegetace vytváří mozaiku ze zbytků údolního luhu, biotopů pcháčových luk, nevápnitých mechových slatinišť a fragmetů horských smilkových luk. Nivní bylinná stanoviště postupně zarůstají náletem dřevin (smrk, bříza, krušina olšová, vrba). Místy do národní přírodní rezervace a hlavně do jejího ochranného pásma zasahují pastviny a kosené louky. Na mnoha místech dosahují až k břehu toků lesy. Lesní porosty jsou tvořeny hlavně výsadbami smrku ztepilého. Významný je ale i podíl pionýrských a náletových dřevin (Betula pendula, Salix caprea, Sorbus aucuparia aj.)
Z hlediska výskytu vzácných a ohrožených druhů jsou významná přechodová a nevápnitá rašeliniště, v nichž se vyskytují např. rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) či vrba plazivá (Salix repens).
Oligotrofní vodní toky hostí jednu z posledních významných populací perlorodky říční v České republice. O kvalitě místních vod svědčí výskyt dalších vzácných druhů ryb jako např. mihule potoční (Lampetra planeri), vranka obecná (Cottus gobio) či střevle potoční (Phoxinus phoxinus). V tůních a prameništích se vzácně vyskytuje čolek horský, malé populace zde mají i skokan zelený (Rana cl. esculenta) a skokan krátkonohý (Rana lessonae). V sušších či nekosených lučních porostech je poměrně rozšířená ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), objevuje se i zmije obecná (Vipera berus).
Rozlehlé lesní porosty skýtají vhodný prostor pro mnohé druhy ptáků. Z dravců jsou to např. jestřáb lesní (Accipiter gentilis), ze sov kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a výr velký (Bubo bubo), z ostatních významných např. krkavec velký (Corvus corax) nebo ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). Extenzivně obhospodařované nivní louky s čertkusem lučním hostí populaci evropsky významného druhu hnědáska chrastavcového.
Opatření prováděná na území národní přírodní rezervace jsou směřována na podporu populací perlorodky říční a hnědáska chrastavcového. Vzhledem ke komplikovanému životnímu cyklu obou druhů jsou tato opatření poměrně různorodá, v konečném důsledku jsou však přínosná pro řadu dalších vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů.
Základní péče o hlavní tok Bystřiny, Lužního potoka a Rokytnice spočívá v udržování vysokého stupně meadrování toku, tedy zejména ve stabilizaci meandrů např. haťováním, dřevěnou palisádou s vysypáním kamenivem. Součástí péče je i čištění toků od padlých kmenů a odstraňování zátarasů. Pro zlepšení potravní situace hlavně nejmladších ročníků perlorodek je zapotřebí revitalizovat pramenné oblasti všech hlavních toků. Trvalým úkolem zůstává péče o odchovné prvky a potravní stružky.
Vzhledem k dlouhodobé absenci hospodaření v území je hlavním cílem zastavení sukcesních procesů a udržení stávajícího bezlesí. Lesní porosty kolem vodních toků a kolem pramenišť budou postupně prosvětlovány. Současně bude prováděna změna druhového složení, horizontální a vertikální struktury lesních porostů s cílem navození přirozeného vývojového cyklu.
Louky s výskytem hnědáska chrastavcového jsou mozaikově paseny alternativně koseny. Management se provádí v červnu v době letu imág, případně v září s tím, že jsou ze seče vynechána místa s hnízdy housenek.
...perlorodka říční je nejdéle žijící živočich v naší přírodě? Dožívá se až 140 let, přičemž její délka je tou dobou 9 – 14 cm.